č. 47/1967 Sb. rozh., Garance

Rozhodnutím Státního úřadu sociálního zabezpečení byla zamítnuta žádost navrhovatelky o starobní důchod, protože ke dni 29. 5. 1965 vykazovala jen 12 roků a 275 dnů pracovní činnosti.

Ve svém opravném prostředku namítala navrhovatelka, že jí měla být započtena také doba, kdy pracovala v hospodářství svého švagra K. Š. a že se započtením této doby by splňovala podmínku 25 roků pracovní činnosti podle § 44 zák. č. 103/1964 Sb. Přitom uplatňovala dobu od roku 1928 do roku 1946.

Krajský soud v Praze svým usnesením rozhodnutí odpůrce zrušil, při čemž dospěl k závěru, že navrhovatelka pracovala v letech 1924 až 1927 u K. Š. v pracovním poměru a že proto je třeba jí započítat tuto dobu a v letech 1928 až 1946 nejméně dobu 10 měsíců ročně, jako dobu pracovního poměru.

Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu rozhodl, že tímto usnesením krajského soudu v Praze byl porušen zákon a toto rozhodnutí zrušil.

Zruší-li soud rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení v přezkumném řízení, je podle § 249 odst. 3 o. s. ř. tento orgán vázán právním názorem soudu. Jestliže při přezkoumávání rozhodnutí odpůrce soud dospěl k závěru, že nutno hodnotit delší dobu pracovní činnosti navrhovatelky, než jakou hodnotil odpůrce, pak bylo třeba, aby tuto dobu v odůvodnění svého rozhodnutí přesně vymezil. Nestačí pak, aby soud uvedl v odůvodnění svého usnesení kalendářní roky, nýbrž je třeba, aby určil dobu přesně uvedením…