č. 47/1958 Sb. rozh. tr., Garance

Obviněný byl stíhán obžalobou okresního prokurátora v Karlových Varech pro trestný čin opilství podle § 186 tr. zák. pro to, že se podle tvrzení obžaloby přivedl dne 13. listopadu 1957 v hostinci požitím většího množství alkoholických nápojů do stavu nepříčet- _> nosti, v němž za přítomnosti většího počtu osob snižoval hrubými výroky vážnost presidenta republiky.

Lidový soud v Karlových Varech po přijetí obžaloby usnesením v neveřejném zasedání dne 3. prosince 1957 zastavil trestní stíhání obviněného podle § 248 odst. 1 písm. a) tr. ř. s přihlédnutím k ustanovení čl. III č. 1 rozhodnutí presidenta republiky z 1. prosince 1957 o amnestii. Toto usnesení nabylo právní moci.

Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil usnesení lidového soudu a tomuto soudu nařídil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.

Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona dovozuje, že tímto usnesením byl porušen zákon v tom, že lidový soud neobjasnil dostatečně skutkové předpoklady svého rozhodnutí, zejména pak pokud jde o otázku, zda se obžalovaný dopustil jednání zakládajícího trestné činy snižování vážnosti presidenta republiky (§ 110 odst. 1, 2 tr. zák.) a výtržnictví (§ 188b tr. zák.) ve stavu takové opilosti, jaký předpokládá ustanovení § 186 tr. zák., tj. ve i . stavu nepríčetnosti, do něhož se obviněný přivedl požitím alkoholického nápoje.

Nejvyšší soud shledal, že napadeným usnesením byl porušen zákon.

Lidový soud po přijetí Obžaloby, což se stalo v neveřejném za- sedání usnesením ze dne 23. listopadu 1957 zn. sp. 2 T 330/57 zastavil v dalším neveřejném zasedání dne 3. prosince 1957 napade- ným usnesením trestní stíhání obviněného pro žalovaný trestný čin. Z protokolu o neveřejném zasedání z 3. prosince 1957 vyplývá, že Ě lidový soud zjistil pouze, že proti obviněnému byla okresním prokurátorem podána obžaloba pro trestný čin opilství podle § 186 tr. zák.

Podle § 238 odst. 1 tr. ř. může soud rozhodnout jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Z ustanovení § 239 tr. ř. však . vyplývá, že při právním posouzení skutku uvedeného v žalobním r • návrhu není soud vázán právním posouzením skutku uvedeným v obžalobě. Tato ustanovení jsou uvedena v osmém oddílu desáté hlavy trestního řádu o rozhodnutí soudu v hlavním líčení. Zastavení trestního stíhání, jde-li o okolnosti uvedené v § 6 písm. a) tr. ř., předpokládá, aby skutek uvedený v žalobním návrhu zakládal trestný Čin nebo přestupek (§ 7 odst. 11 tr. ř.) podléhající abolici podle konkrétního amnestijního rozhodnutí. Rozhodnutí soudu v takovém případě tedy záleží na právním posouzení skutku uvedeného v žalobním návrhu.

Shledá-li soud okolnosti uvedené v § 6 písm. a) tr. ř. v hlavním líčení, zastaví trestní stíhání…