Input:

R 46/1968; Sociální zabezpečení Garance

č. 46/1968 Sb. rozh.
V řízení o odnětí nebo snížení dávky ve smyslu § 91 odst. 1 zák. č. 103/1964 Sb. stíhá důkazní povinnost především odpůrce; vzhledem k tomu jej stíhají i nepříznivé účinky případného nedostatku důkazů o tom, že byla dávka přiznána neprávem nebo v nesprávné výši. 1
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 17. 11. 1968, 6 Cz 206/67.)
Rozhodnutím z 24. 6. 1966 Státní úřad sociálního zabezpečení vyslovil, že navrhovatelce nepřísluší starobní důchod, který jí byl předtím přiznán podle § 44 odst. 4 zák. č. 103/1964 Sb. s účinností od 1. 10. 1965 ve výši 400 Kčs měsíčně; v důsledku toho zastavil dnem 22. 6. 1966 výplatu důchodu a uložil navrhovatelce, aby vrátila přeplatek 3480 Kčs.
Krajský soud v Ostravě potvrdil rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení. Dospěl ke shodnému závěru, že totiž navrhovatelce nenáležel starobní důchod, neboť bylo dodatečně zjištěno, že za ni pracovala v družstvu dcera, jejíž práce byla vykazována na jméno navrhovatelky. Protože se nedá zjistit, kolik pracovních jednotek odpracovala navrhovatelka a kolik její dcera, nepodařilo se navrhovatelce prokázat jeden z předpokladů pro vznik nároku na důchod. Neprokazatelnost způsobená zkreslením podkladů, na němž měla navrhovatelka podíl tím, že podklady jako správné svým podpisem potvrdila, musí jít podle názoru krajského soudu na vrub navrhovatelky; pro vědomé potvrzení nesprávných údajů v evidenčním listě je navrhovatelka povinna vrátit i přeplatek na důchodu.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že byl usnesením krajského soudu porušen zákon a zrušil je.
Z odůvodnění:
O změně dávky a jejím vrácení stanoví § 91 odst. 1 zák. č. 103/1964 Sb. mj., že se dávka odejme, zvýší, sníží anebo se její výplata zastaví v případě dodatečného zjištění, že byla přiznána neprávem nebo v nesprávné výši. Poněvadž jde o dávku již přiznanou, stíhá důkazní povinnost odpůrce, nikoli navrhovatelku. Na navrhovatelce ležela povinnost prokázat předpoklady nároku na starobní důchod v dřívějším řízení o přiznání dávky; tuto její povinnost nelze rozšiřovat i na případy změny dávky a jejího vrácení.
Rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení o odnětí a zastavení výplaty starobního důchodu navrhovatelce by mohlo obstát a jako takové by mohlo být potvrzeno soudem jen za předpokladu, že navrhovatelka neodpracovala bez