Input:

R 46/1965; Výkon rozhodnutí Garance

č. 46/1965 Sb. rozh.
K podání návrhu na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.), jímž byl vydán příkaz k vyklizení bytu ve prospěch vlastníka rodinného domku podle ustanovení § 55 a) zák. č. 67/1956 Sb. (ve znění vyhlášky č. 9/1962 Sb.), je oprávněn vlastník rodinného domku nebo místní národní výbor.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. dubna 1965, 5 Cz 28/65.)
Podle ustanovení § 55 a) zákona čís. 67/1956 Sb., o hospodaření s byty ve znění vyhlášky čís. 9/1962 Sb. vydal MNV ve V. povinným příkaz k vyklizení bytu v rodinném domku oprávněných ve V.; současně jim přidělil náhradní byt. Toto rozhodnutí MNV ve V. se stalo vykonatelným ve smyslu ustanovení § 26 vlád. nař. č. 91/1960 Sb.
Okresní soud Praha-východ nařídil výkon rozhodnutí vyklizení bytu, obývaného povinnými v domě čp. 102 ve V., a jejich přestěhováním do přiděleného náhradního bytu v domě čp. 138 ve V.
Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvého stupně změnil tak, že návrh na výkon rozhodnutí zamítl. V důvodech svého usnesení krajský soud poukázal na to, že podle sdělení rady MNV ve V. ze dne 1. 6. 1964 není příkaz k vyklizení ze dne 16. 3. 1964 vykonatelný, a dále, že podle zprávy průmyslového odboru ONV, ze dne 24. 6. 1964 není přidělený náhradní byt přiměřený potřebě povinných; navíc upozornil krajský soud též na to, že okresní prokuratura požádala o zaslání spisů. Za této situace - podle názoru krajského soudu - nebyl pro povinné zajištěn náhradní byt ve smyslu ustanovení § 340 o. s. ř.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutími obou soudů byl porušen zákon, a tato rozhodnutí zrušil.
Z odůvodnění:
Z věcného hlediska pochybil krajský soud v Praze, když přehlédl, že podle obsahu zprávy rady MNV v V. z 1. 6. 1964 a 13. 6. 1964 se rozhodnutí o příkazu k vyklizení a přidělení náhradního bytu ze dne 16. 3. 1964 stalo vykonatelným, když rada MNV ve V. dne 17. 4. 1964 zamítla odvolání proti němu. Se zřetelem k nepřesné informaci obou zpráv bylo nejasné pouze, zda a kdy bylo rozhodnutí rady MNV ve V. ze dne 17. 4. 1964 doručeno účastníkům; tato nejasnost samo o sobě ovšem nebyla důvodem ke změně usnesení soudu prvého stupně o nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením, nýbrž toliko k doplnění řízení (např. vyžádáním příslušných spisů MNV ve V. a zjištění jejich obsahu). Na vykonatelnost rozhodnutí, jehož výkon byl nařizován, nemohlo mít vliv šeření ohledně přiměřenosti náhradního bytu, konané mimo odvolací řízení (§ 24 vlád. nař. čís. 91/1960 Sb.) z podnětu stížnosti pracujících průmyslovým odborem ONV a okresním hygienikem, tím méně potom poznatek o tom, že okresní prokurátor požádal o zaslání soudních spisů.
Zřejmým nedostatkem řízení před soudy obou stupňů - především před soudem prvého stupně - je skutečnost, že se soudy nevypořádaly náležitým způsobem s otázkou, kdo je účastníkem řízení v této věci výkonu rozhodnutí jak oprávněný; bez jakéhokoli vysvětlení považovaly za oprávněné jen vlastníky rodinného domku, ač podaný návrh na nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením je právě v tomto směru nesrozumitelný a označuje za účastníky řízení na straně oprávněných také MNV ve V. a Rudné doly n. p. P., strojírny S. Okresní soud měl