Input:

R 46/1958 (tr.); Garance

č. 46/1958 Sb. rozh. tr.
Uložil-li soud trest za přestupek anebo koná-li o přestupku řízení soud, lze použít jen amnestie presidenta republiky a nikoli amnestie vlády.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 14. března 1958,1 Tz 47/58.)
Okresní prokurátor v Teplicích podal dne 11. listopadu 1957 na obviněného obžalobu pro přestupek podle § 72 tr. zák. spr., neboť obviněný podle tvrzení obžaloby v době od 1. ledna 1957 do 3. dubna 1957 nikde nepracoval a záměrně se vyhýbal práci.
Lidový soud v Teplicích zastavil podle § 248 odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání usnesením z 5. prosince 1957 trestní stíhání obviněného vzhledem k čl. III č. 2 rozhodnutí presidenta republiky z 1. prosince 1957. Toto usnesení se stalo pravomocným.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem zrušil usnesení lidového soudu a tomuto soudu uložil, aby ve věci dále jednal.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor v stížnosti pro porušení zákona uvedl, že obviněný byl nejméně dvakrát odsouzen za úmyslné trestné činy v posledních pěti letech a byly mu uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody, pročež se na něho amnestie presidenta republiky z 1. prosince 1957 nevztahuje.
Nejvyšší soud shledal, že byl porušen zákon.
Podle čl. V písm. d) amnestie presidenta republiky z 1. prosince 1957 se toto rozhodnutí nevztahuje na osoby, jimž byly v posledních“ pěti letech přede dnem tohoto rozhodnutí uloženy za úmyslné trestné činy pravomocně alespoň dvakrát nepodmíněné tresty odnětí svobody.
Podle výpisu z rejstříku trestů byly obviněnému vícekrát uloženy tresty odnětí svobody za úmyslné trestné činy v posledních pěti letech [v roce 1953 za trestný čin podle § 250 odst. 1 písm. a) ' tr. zák., v roce 1953 za trestný čin podle § 5 odst. 1, § 245