Input:

R 45/1962; Náhrada škody Garance

č. 45/1962 Sb. rozh.
Skutečnost, zda při předčasném výbuchu nálože při komorovém odstřelu jde o neodvratitelnou náhodu, která nemá původ v provozu, a tím o důvod zprošťující provozovatele odpovědnosti za vzniku škodu podle § 351 odst. 1 obč. zák., je nutno zjistit způsobem vylučujícím jakoukoli jinou možnost vzniku škody.
Zprošťujícím důvodem podle cit. ustanovení však není nedostatek elektrického roznětného zařízení, spočívající v tom, že dochází k samovolnému roznětu elektrických rozbušek; jde tu o nedostatek, který leží v povaze samotného provozu a nebezpečí předčasné exploze je vědomým rizikem provozovatele, který užil tohoto zařízení vzdor tomuto nedostatku.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 23. února 1962, Cz 121/61.)
Dne 22. července 1957 došlo k předčasnému výbuchu nálože komorového odstřelu v kamenolomu, jehož provozovatelem byl prvý žalovaný. Druhý žalovaný tento komorový odstřel prováděl na podkladě hospodářské smlouvy s prvým žalovaným podnikem.
Při předčasném výbuchu došlo ke škodám, na které žalobce - Státní pojišťovna - vyplatil poškozeným náhrady ve výši 85 005,38 Kčs. Nároky jednotlivých pojištěných osob přešly podle § 33 zák. č. 189/1950 Sb. na pojišťovnu až do výše vyplacených náhrad. Proto se tato domáhala jejich úhrady na žalovaných podnicích, které jsou prý za tuto škody odpovědny.
Okresní soud v Teplicích zamítl žalobu proti oběma žalovaným. Příčinou předčasného výbuchu byl prý blesk nebo indukované proudy atmosférické, působící na rozněcovací soustavu. Tyto příčiny jsou podle názoru okresního soudu zcela mimo rámec provozu a mimo ovladatelnost, a nemohly být odvráceny. Proto neodpovídá prvý žalovaný; druhý rovněž ne, poněvadž podle názoru soudu vůči třetím osobám není provozovatelem.
Krajský soud v Ústí nad Labem po doplnění řízení znaleckým posudkem Výzkumného ústavu stavebnictví v Brně rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Vycházel ze závěru, že příčina výbuchu a tím i škody je v atmosférických vlivech, jimž nebylo možné zabránit. Uznal sice, že bezprostřední příčinou škody bylo působení zdroje zvýšeného nebezpečí, které je spojeno s provozem druhého žalovaného, měl však za to, že šlo o neodvratitelnou náhodu, která nemá původ v provozu tohoto podniku. Podle názoru krajského soudu nenáleží podle ustanovení § 351 obč. zák. na tom, zda bezprostřední škoda byla způsobena působení zdroje zvýšeného nebezpečí, nýbrž rozhodující je, že náhoda neměla svůj původ v provozu tohoto žalovaného.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím krajského soudu, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části zamítající žalobu proti druhému žalovanému podniku, byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Odpovědnost provozovatele podle § 351 obč. zák., z něhož žalobce svůj nárok vyvozuje, je založena na zásadě, že ten, kdo vykonává zvlášť nebezpečný provoz, má také nebezpečí s tím spojené a proto při škodě vzniklé z tohoto zvýšeného zdroje nebezpečí má odpovídat za výsledek, tj. i tehdy, jestliže ji nezavinil. Provozovatelem zvláště nebezpečného provozu byl v souzené věci druhý žalovaný, jemuž bylo provedení komorového odstřelu na základě smlouvy zadáno. Ten rozhodoval o