Input:

R 45/1957 (tr.); Garance

č. 45/1957 Sb. rozh. tr.
Za zajištění bezpečné a zdravotně nezávadné práce v závodech podléhajících dozoru veřejné (státní) báňské správy odpovídá ředitel podniku a ostatní osoby odpovědné za plnění těžebních, výrobních a provozních úkolů, zejména závodní ředitelé, hlavní inženýři, vedoucí důlních úseků, vedoucí revírů, hlavní mechanici, vedoucí povrchových provozů, dílen, mistři a předáci. V konkrétním případě je však nutno u jednotlivých těchto vedoucích zjistit konkrétní zavinění na eventuálním úraze (§ 1 odst. 2 vyhl. min. paliv a min. prac, sil č. 241/1953 Ú. 1.1).
Skutečnost, že obhajobu nikdo neprokázal, ještě sama o sobě neznamená, že tato objahoba je vždy vyvrácena.
Zavinění obviněného je nutno dovodit výhradně z ustanovení § 3 odst. 2 tr. zák. soudem a závěr o zavinění nelze převzít ze znaleckého posudku, neboť otázka zavinění je otázkou právní a nikoliv znaleckou. Znalec může soudu dát pouze podklad a vysvětlení v odborných otázkách a jeho posudek je nutno hodnotit jako kterýkoliv jiný důkaz.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 18. dubna 1957,1 Tz 39/57.)
Lidový soud v Karlových.Varech uznal obviněného rozsudkem z 15. listopadu 1955 vinným trestným činem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 222 odst. 1, 2 tr. zák. Podle zjištění lidového soudu omítal na šachtě důlního podniku v noční směně zedník P strážnici a při cestě pro vodu přes pracoviště stavební skupiny, jejímž mistrem byl obviněný, spadl do nezakryté jámy 140 cm hluboké, kterou dal vykopat obviněný a která měla sloužit k základu na kotvu stožáru pro zvedání těžní věže. P byl ráno nalezen v jámě mrtev. Podle posudku lékaře byla smrt způsobena pádem P, při němž došlo k t. zv. zlomení vazu.
Krajský soud v Karlových Varech rozsudkem z 9. února 1956 zamítl odvolání okresního prokurátora.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudek krajského soudu a tomuto soudu uložil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona uvedl, že soudy nevzaly zřetel k obhajobě obviněného, že po dokončení výkopu před skončením pracovní směny sám jámu přikryl dvěma fošnami a dal přes ně staré dveře od boudy stojící vedle jámy a že se od té doby na pracovišti nepracovalo, že tedy musil někdo přikrytí jámy odstranit. Dále soudy – podle stížnosti pro porušení zákona – neuvážily, že pracovní skupina, za kterou byl obviněný odpovědný, pracovala jen v ranních směnách, že omítání strážnice prováděl zaměstnanec dolu v noční směně na příkaz těžmistra, který neuvědomil obviněného, že se tato práce koná a že poškozený bude chodit pro vodu na staveniště a dokonce brát materiál ze skladu staveniště.
Nejvyšší soud shledal, že byl porušen zákon.
Lidový soud, opíraje se o posudek technických znalců, dospěl k závěru, že bylo povinností obviněného i správy závodu, aby pracoviště bylo osvětleno a že ani obviněný ani nikdo jiný neučinil veškerá opatření k zamezení úrazu.
Krajský soud převzal skutková zjištění lidového soudu a v odůvodnění viny obviněného uvedl v rozsudku, že provedenými zjištěními je prokázáno, že obviněný, který jako dílovedoucí na jednom staveništi dolů, byl odpovědný za to, že práce jím prováděné nebudou