č. 44/1971 Sb. rozh., Garance

Žalobkyně se domáhala určení, že okamžité zrušení jejího pracovního poměru u žalovaného JZD je neplatné, a dále uložení povinnosti žalovaného družstva nahradit jí mzdu částkou 10 830 Kčs. Uváděla, že od roku 1965 byla v žalovaném JZD zaměstnána jako zemědělská dělnice a pracovala celoročně v rostlinné výrobě; členkou družstva nebyla, ale družstvo ji odměňovalo stejně jako členy JZD a byly jí poskytovány i naturálie ze společné záhumenky; kromě toho jí družstvo vyplácelo přídavky na nezaopatřené děti částkou 1990 Kčs. Dne 14. 5. 1969 oznámil jí vedoucí polní skupiny, že podle příkazu předsedy JZD nesmí nadále u žalovaného družstva pracovat a vykázal ji z práce. Žalobkyně uváděla, že žalované družstvo nemělo k takovému postupu žádný důvod a že nepřihlíželo ani k tomu, že pečuje sama o dítě mladší jednoho roku.

Okresní soud ve Znojmě žalobu zamítl. Zjistil, že žalobkyně nebyla členkou družstva, a že mezi účastníky nedošlo ani k uzavření pracovní smlouvy, že však žalobkyně od r. 1964 v družstvu pracovala a že za svou práci byla odměňována jako členka JZD. Dospěl proto soud prvního stupně k závěru, že na vztah žalobkyně k družstvu nutno pohlížet jako na vztah občana, který v družstvu trvale pracuje podle pracovních příkazů orgánu družstva, že takový vztah se posuzuje podle zákoníku práce, jen pokud to zákoník práce výslovně stanoví anebo pokud to určují zvláštní předpisy anebo stanovy, a že proto vztah žalobkyně k družstvu nutno posoudit tak, jako by byla členkou družstva, a z tohoto hlediska pak posuzovat i otázku, zda družstvo bylo oprávněno žalobkyni z družstva propustit. Z provedeného dokazování vzal pak soud prvního stupně za prokázáno, že žalobkyně soustavně a hrubě porušovala pracovní kázeň, a měl proto za to, že družstvo v souladu s ustanovením článku 15 odst. 4 Vzorových stanov JZD rozhodlo, že nebude nadále žalobkyni zaměstnávat.

Krajský soud v Brně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí soud druhého stupně dovozoval, že vzhledem k tomu, že žalobkyně pracovala v družstvu jako nečlenka po řadu let (od r. 1964), vznikl mezi ní a družstvem souhlasným projevem vůle obou účastníků specifický pracovní vztah, o němž se hovoří v článku 16 odst. 1, věta druhá, Vzorových stanov JZD, a že k zániku tohoto pracovního vztahu postačí jen projev vůle kteréhokoliv účastníka směřující ke zrušení uvedeného právního vztahu.

Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem ČSR, tak, že rozsudky soudů obou stupňů byl porušen zákon.

Podle zjištění soudů obou stupňů žalobkyně nebyla členkou družstva a nebyla s družstvem v pracovním poměru. Pokud soud prvního stupně vyvodil, že je třeba na žalobkyni hledět tak, jako by byla členkou družstva a proto ve smyslu článku 15 odst. 4…