Input:

R 44/1969 (tr.); Výkon trestu odnětí svobody Garance

č. 44/1969 Sb. rozh. tr.
K předpokladům pro zařazení odsouzeného s psychopatickými rysy do druhé nápravně výchovné skupiny výkonu trestu odnětí svobody.
(Rozsudek krajského soudu v Ústí n. Labem z 11. 2. 1969, 3 To 142/69.)
Krajský soud k odvolání prokurátora zrušil napadený rozsudek okresního soudu v Jablonci n. Nisou z 25. 11. 1968 sp. zn. 2 T 307/68 ve výroku o zařazení obviněného do první nápravně výchovně skupiny a podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. jej zařadil do druhé nápravně výchovné skupiny.
Z odůvodnění:
Napadeným rozsudkem byl obžalovaný uznán vinným trestnými činy krádeže dokonamými i nedokonanými podle § 8 odst. 1, § 247 odst. 1 tr. zák. a dokonaným i nedokonaným trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle § 8 odst. 1 tr. zák. Dopustil se jich tím, že od září 1967 do 31. července 1968 sám nebo spolu s jinými pachateli v J. i na jiných místech odcizoval ze zaparkovaných aut různé věci a peníze nebo se o to pokoušel, a že cizí auta, jichž se zmocnil, přechodně užíval nebo se o to pokoušel. Byl odsouzen k trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do první nápravě výchovné skupiny.
Okresní prokurátor v odvolacím řízení namítal, že obžalovaný měl být pto výkon trestu zařazen do druhé nápravně výchovné skupiny, jak to odpovídá zjištění, že v poslední době byl pro úmyslný trestný čin ve výkonu trestu. Prvý soud rozhodl o jeho zařazení do prvé nápravně výchovné skupiny, když znalec psychiatr při hlavním líčení na dotaz předsedy senátu uvedl, že vzhledem k psychopatickým rysům obžalovaného by bylo vhodnější, kdyby při výkonu trestu pokud možno nepřicházel do styku s recidivisty. Z posudku znalce plyne, že povahové zvláštnosti obžalovaného nejsou takového rázu, aby je bylo nutno brát v úvahu při hodnocení trestného činu. Soud podle odvolacích námitek při tom nepřihlížel k tomu, že obžalovaný je recidivistou, který k trestné činnosti svedl další obžalované, takže větší nebezpečí hrozí z toho, že při výkonu trestu v prvé nápravně výchovné skupině by nepříznivě působil na ostatní obžalované, než z toho, že při zařazení do druhé nápravně výchovné skupiny by bylo nepříznivě působeno na něho. Okresní prokurátor navrhl, aby odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně o zařazení obžalovaného do první nápravně výchovné skupiny a rozhodl, že se pro výkon trestu zařazuje do skupiny druhé.
Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozsudku i řízení mu předcházejícího podle § 254 odst. 1 tr. ř. rozhodl jak ve výroku je uvedeno.
Shledal, že vina obžalovaného byla bezpečně prokázána. Sám ji doznává a provedené důkazy, zejména výpovědi spoluobžalovaných a svědků, správnost jeho doznání potvrzují. Odvolací soud nezjistil také pochybení prvého soudu při právním hodnocení zjištěných skutečností a proto poukazuje na správné odůvodnění napadeného rozsudku.
Rovněž trest uložený obžalovanému považuje, pokud jde o jeho druh a výši za přiměřený a dostatečný, ale také nutný k dosažení cíle trestáním sledovaného, zejména k nápravě obžalovaného. Neztotožnil se však s názorem soudu prvního stupně, že náprava a převýchova obžalovaného bude lépe zaručena při výkonu tohoto trestu v prvé nápravně výchovné