Input:

č. 4398/2022 Sb. NSS, Daňové řízení: rozhodnutí o vyloučení majetku z daňové exekuce Garance

č. 4398/2022 Sb. NSS
Daňové řízení: rozhodnutí o vyloučení majetku z daňové exekuce
Řízení před soudem: pravomoc soudu
k § 4 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního
k § 179 odst. 1 daňového řádu
Soudy ve správním soudnictví mají pravomoc podle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. přezkoumávat rozhodnutí o nevyloučení majetku z daňové exekuce podle § 179 odst. 1 daňového řádu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2022, čj. 8 Afs 41/2021-38)
Prejudikatura: č. 448/2005 Sb. NSS a č. 4318/2022 Sb. NSS.
Věc: IZOWEN, a.s. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o vyloučení majetku z daňové exekuce, o kasační stížnosti žalobkyně.

Žalobkyně podala návrh podle § 179 odst. 1 daňového řádu na vyloučení movité věci – osobního automobilu – z daňové exekuce společnosti North Bohemia Coal s.r.o. z důvodu, že je v jejím vlastnictví, a proto nepodléhá výkonu exekuce. Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) rozhodnutím ze dne 22. 2. 2017 návrhu nevyhověl a automobil z daňové exekuce nevyloučil. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 10. 2017 zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil.
Následně podala žalobkyně u Krajského soudu v Ústí nad Labem žalobu, který ji rozsudkem ze dne 13. 1. 2021, čj. 15 Af 117/2017-25, jako nedůvodnou zamítl. Dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že jí svědčí vlastnické právo k automobilu, jehož vyloučení z daňové exekuce se domáhala.
Žalobkyně (stěžovatelka) proto podala proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost, v níž namítala, že § 179 daňového řádu představuje obdobu vylučovací žaloby podle § 267 o. s. ř. Rozhoduje se zde o soukromých právech toho, kdo se vyloučení věci z exekuce domáhá. Rozhodování o vlastnickém právu je sporem o soukromém právu. Rozhodují-li proto o něm správní orgány, je předmětem řízení, které podléhá případnému soudnímu přezkumu podle části páté o. s. ř. Není důvod, aby tomu bylo v případě vylučovacího návrhu podle § 179 daňového řádu jinak. Rozhodnutí o návrhu na vyloučení věci z exekuce je totiž rozhodnutím o vlastnickém právu žadatele. Správce daně podle stěžovatelky rozhodl ve věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva, a proto o ní správní soud nemůže rozhodovat.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že správce daně ani žalovaný v řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce neurčují s konečnou platnosti, komu patří vlastnické právo. Posuzují toliko důvodnost návrhu. Otázka existence práva nepřipouštějícího provedení exekuce je řešena jako předběžná otázka ve smyslu § 99 odst. 1 daňového řádu. Správce daně si je proto oprávněn učinit úsudek o vlastnickém právu. Stěžovatelka svá práva může hájit i soukromoprávní cestou. Rozhodl-li by civilní soud odlišně od správce daně, mohl by to být důvod k obnově řízení. Protože o vlastnickém právu není rozhodováno s konečnou platností, není dán prostor pro to, aby bylo postupováno podle části páté o. s. ř.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
(...) [13] Podle § 109 odst. 4 s. ř. s. platí, že Nejvyšší správní soud je vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li