Input:

č. 4392/2022 Sb. NSS; Řízení před správními soudy: přezkum rozhodnutí o žádosti o uznání úkonu učiněného neoprávněnou osobou Garance

č. 4392/2022 Sb. NSS
Řízení před správními soudy: přezkum rozhodnutí o žádosti o uznání úkonu učiněného neoprávněnou osobou
k § 75 odst. 2 a § 79 odst. 1 soudního řádu správního
k § 34 odst. 4 a § 150 odst. 3 správního řádu
I. Usnesení o nevyhovění žádosti o uznání úkonu učiněného neoprávněnou osobou podle § 34 odst. 4 správního řádu je zpravidla přezkoumatelné pouze jako podkladové rozhodnutí ve smyslu § 75 odst. 2 s. ř. s. Výjimkou je usnesení o nevyhovění žádosti o uznání úkonu učiněného neoprávněnou osobou v případě, že učiněným úkonem byl odpor proti příkazu podle § 150 odst. 3 správního řádu.
II. Usnesení podle § 34 odst. 4 správního řádu není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2022, čj. 2 As 118/2020-40)
Prejudikatura: č. 1773/2009 Sb. NSS, č. 2181/2011 Sb., č. 3687/2018 Sb. NSS a č. 3467/2016 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 94/2018 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 635/18).
Věc: V. D. proti Městskému úřadu Louny o žalobu na ochranu proti nečinnosti, o kasační stížnosti žalobce.

Žalobce se domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného spočívající v tom, že žalovaný nereagoval na jeho žádost ze dne 23. 3. 2019, kterou požádal, aby veškeré úkony, které učinila K. V., zejména odpor a odvolání, byly brány jako úkony učiněné žalobcem podle § 34 odst. 4 správního řádu.
V žalobě žalobce uvedl, že byl příkazem a následně rozhodnutím (dále jen „předmětný příkaz“), uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kterého se měl dopustit dne 9. 11. 2015. Žalobce se v řízení o přestupku nechal zastoupit paní K. V., která v době udělení plné moci byla nezletilá. Jak posléze dovodila judikatura, její zmocnění nebylo platné. Na základě právního názoru v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 7. 2018, čj. 75 A 36/2016-31, podal žalobce žádost ze dne 23. 3. 2019 podle § 34 odst. 4 správního řádu o uznání úkonů paní K. V. Na tuto žádost žalovaný žádným způsobem nereagoval, ačkoliv podle názoru žalobce měl o této žádosti rozhodnout usnesením a měl žádosti vyhovět.
Krajský soud žalobu odmítl. Dospěl k závěru, že se žalobce nedomáhal vydání rozhodnutí ve věci samé, a žalobu tak bylo třeba pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení odmítnout dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Podle stěžovatele žaloba na ochranu proti nečinnosti přípustná byla, neboť se v posuzované věci nejednalo o procesní rozhodnutí, jehož vydání se žalobce domáhal, nýbrž o rozhodnutí meritorní. Podle stěžovatele nešlo v daném případě o procesní otázku, ale o samostatné řízení o žádosti. Proto mělo vydávané rozhodnutí charakter meritorního rozhodnutí, kterým se žádosti vyhovuje, nebo se žádost zamítá, a následně takové rozhodnutí podléhá soudnímu přezkumu na základě žaloby podané dle § 65 s. ř. s., kterou se napadá právě rozhodnutí o nevyhovění žádosti o uznání úkonu.
Podle stěžovatele i Nejvyšší správní soud k žádosti o uznání úkonu takto přistupuje.