Input:

č. 4391/2022 Sb. NSS, Přestupky: přestupek proti občanskému soužití; nepravdivé obvinění Garance

č. 4391/2022 Sb. NSS
Přestupky: přestupek proti občanskému soužití; nepravdivé obvinění
k § 7 odst. 1 písm. c) bod 2. zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích
k § 345 trestního zákoníku
U přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 2. zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, spočívajícího v nepravdivém obvinění jiného z přestupku se při posuzování viny nestačí zabývat pouze otázkou, zda osoba, kterou pachatel obvinil, skutečně spáchala přestupek, případně zda za něj byla odsouzena. Je nutné zároveň prokázat, že si pachatel byl vědom, že jinou osobu obviňuje nepravdivě.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 9. 2022, čj. 6 As 101/2022-32)
Prejudikatura: nálezy Ústavního soudu č. 26/2002 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 485/01) a č. 119/2016 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 520/16); rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSFR č. 63/1991 Sb. rozh. tr.; rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 30. 6. 2011, Klouvi proti Francii (stížnost č. 30754/03).
Věc: J. M. proti Krajskému úřadu Olomouckého kraje o přestupku, o kasační stížnosti žalobce.

Městský úřad v Lipníku nad Bečvou uznal žalobce rozhodnutím ze dne 22. 5. 2020 vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona o některých přestupcích, kterého se žalobce dopustil tím, že dne 15. 3. 2019 oznámil na policii, že jej téhož dne v linkovém autobuse na autobusovém nádraží v Lipníku nad Bečvou fyzicky napadl řidič autobusu J. H. Šetřením však bylo zjištěno, že žalobcem uvedené okolnosti a informace jsou smyšlené a nezakládají se na pravdě. Městský úřad proto žalobci uložil pokutu ve výši 2 000 Kč.
Odvolání žalobce proti rozhodnutí o přestupku zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 8. 2020. K námitkám žalobce uvedl, že odlišnosti mezi výpověďmi J. H. a svědkyně M. V., která měla cestovat stejným autobusem jako žalobce, nevzbudily pochybnosti o věrohodnosti svědkyně. Žalovaný naopak poukázal na některé rozpory v jednotlivých vyjádřeních žalobce.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci zamítl rozsudkem ze dne 17. 3. 2022, čj. 72 A 37/2020-52. Označil za nesporné, že žalobce na policii oznámil podezření ze spáchání přestupku řidičem autobusu. Policie následně věc odložila s tím, že se skutek nestal. Nebyly zjištěny žádné indicie zpochybňující věrohodnost svědků. Skutkový stav byl zjištěn v nezbytném rozsahu bez rozumných pochybností, nebyl tedy prostor pro uplatnění zásady in dubio pro reo. Řidič autobusu svědkyni M. V. neznal, neboť v den incidentu policii žádné svědky nesdělil, potkal ji znovu v autobuse až po nějaké době. Krajský soud dále poukázal na to, že svědci mohou být na rozdíl od obviněného postiženi za nepravdivou nebo neúplnou výpověď. Nešlo o situaci, kdy by proti sobě stálo pouze tvrzení žalobce a tvrzení řidiče autobusu. Pochybnosti o tom, zda mohli svědci vidět stomický sáček (tzv. vývod) žalobce, krajský soud označil za nepodstatné.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Stejně jako v dosavadních řízeních namítal nesprávně zjištěný skutkový stav a porušení zásady