Input:

č. 4390/2022 Sb. NSS; Veřejné zdravotní pojištění: náhrada nákladů vynaložených na zdravotní péči v zahraničí Garance

č. 4390/2022 Sb. NSS
Veřejné zdravotní pojištění: náhrada nákladů vynaložených na zdravotní péči v zahraničí
k § 14 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (v textu jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“)
k § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu
Žádost o náhradu nákladů vynaložených na neodkladnou zdravotní péči, jejíž potřeba nastala během pobytu pojištěnce v cizině (§ 14 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění), je oprávněn podat pouze pojištěnec, nikoli jiná pojišťovna, která měla s pojištěncem sjednáno cestovní pojištění. Její žádost je proto zjevně právně nepřípustná a řízení o ní je třeba podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu zastavit.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2022, čj. 6 Ads 77/2022-42)
Prejudikatura: č. 2854/2013 Sb. NSS.
Věc: Direct pojišťovna, a.s. proti Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky o náhradu nákladů vynaložených na zdravotní služby poskytnuté v zahraničí, o kasační stížnosti žalobkyně.

Rozhodnutím ze dne 30. 4. 2020 rozhodčí orgán žalované zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil usnesení žalované ze dne 2. 3. 2020, kterým podle § 14 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění a § 45 odst. 3 ve spojení s § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, zastavila řízení o žádosti žalobkyně o náhradu nákladů vynaložených na zdravotní služby poskytnuté pojištěnci žalované na území Bulharska. Podle žalované totiž žalobkyně nebyla oprávněná k podání žádosti o náhradu nákladů vynaložených na zdravotní služby v zahraničí, neboť tu je oprávněn podat pouze pojištěnec, který náklady na léčení v zahraničí skutečně nesl. Náklady za pojištěnce přitom hradila asistenční služba žalobkyně (Europ Assistance s.r.o.) z titulu soukromoprávní smlouvy o cestovním pojištění.
Proti rozhodnutí rozhodčího orgánu žalované podala žalobkyně žalobu, kterou Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 3. 2022, čj. 17 Ad 10/2020-116, jako nedůvodnou zamítl. Městský soud vyšel z toho, že důvodem zastavení řízení byla zjevná nepřípustnost žádosti žalobkyně, která podle žalované není oprávněna podat žádost o náhradu nákladů za zdravotní služby čerpané v zahraničí podle zákona o veřejném zdravotním pojištění. Pouze posuzování přípustnosti, resp. nepřípustnosti žádosti žalobkyně pak bylo předmětem soudního přezkumu. Městský soud dovodil, že žalobkyně není a ze své podstaty ani nemůže být pojištěncem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, takže jí právo na náhradu nákladů nenáleží a nemůže podat příslušnou žádost. Jelikož žalobkyně nebyla oprávněna o náhradu nákladů vynaložených za péči v cizině požádat a péče jí ani nemohla být poskytnuta, dle městského soudu bylo na první pohled zřejmé, že její žádosti nebylo možné vyhovět, neboť byla zjevně právně nepřípustná. Na závěr městský soud podotkl, že z žádosti žalobkyně plyne, že po žalované požadovala spíše vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku, s nímž souvisí také případný přechod práva na náhradu nákladů zdravotní péče podle § 2820 občanského