Input:

č. 4385/2022 Sb. NSS; Mezinárodní ochrana: vážná újma; nedostatečná zdravotní péče; přístup ke zdravotní péči Garance

č. 4385/2022 Sb. NSS
Mezinárodní ochrana: vážná újma; nedostatečná zdravotní péče; přístup ke zdravotní péči
k § 14a odst. 1 a odst. 2 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
Pokud žadatel v řízení o udělení mezinárodní ochrany předloží důkazy, že mu v zemi původu hrozí vážná újma, neboť by se mu tam nedostalo vhodné zdravotní péče odpovídající jeho vážnému zdravotnímu stavu [§ 14a odst. 1 a 2 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu], musí se Ministerstvo vnitra zabývat nejenom obecnou dostupností zdravotní péče v zemi původu, ale též tím, zda žadatel ve své konkrétní situaci bude mít ke zdravotní péči skutečně přístup (včetně např. posouzení ceny lékařské péče či vzdálenosti, kterou musí žadatel za zdravotní péčí cestovat).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2022, čj. 10 Azs 42/2022-32)
Prejudikatura: č. 4326/2022 Sb. NSS; rozsudky velkého senátu Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, M‘Bodj (C-542/13) a ze dne 18. 12. 2014, Abdida (C-562/13); rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. 12. 2016, Paposhvili proti Belgii (stížnost č. 41738/10); rozsudek ze dne 7. 12. 2021, Savran proti Dánsku (stížnost č. 57467/15).
Věc: A. S. proti Ministerstvu vnitra o mezinárodní ochranu, o kasační stížnosti žalobce.

Nejvyšší správní sodu se v dané věci zabýval dvěma otázkami spojenými s řízením o udělení mezinárodní ochrany podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Nejvyšší správní soud jednak řešil, zda žalovaný dostál povinnosti shromáždit vyhovující informace o postavení bezpečnostních složek v Rusku (konkrétně služby FSB), jednak posuzoval možnost doplňkové ochrany z důvodu nepříznivého zdravotního stavu.
Žalobce, občan Ruské federace, se do Česka se poprvé dostal v roce 1994. Údajně na nátlak ruských kriminálních skupin sem přivezl obohacený uran a měl jej tu prodat. Byl ale zadržen českou policií a odsouzen k trestu odnětí svobody za nedovolené držení radioaktivního materiálu. V roce 2003 poprvé požádal o mezinárodní ochranu. Kvůli převozu uranu v devadesátých letech mu vyhrožovali pracovníci FSB, jeho známí v Rusku také zjistili, že je veden jako hledaná osoba. Zároveň měl obavy i z ruských kriminálních struktur. V roce 2005 mu však ministerstvo azyl neudělilo, žalobce se proti tomuto rozhodnutí dále ani nebránil.
V druhé žádosti o mezinárodní ochranu (podané 13 let po první žádosti) opět uvedl obavy z návratu do Ruska spojené s výhrůžkami ze strany FSB (uvedl, že mu vyhrožovali smrtí a že se mu po návratu stane „nehoda“), částečně též ze strany soukromých osob. Především uvedl, že má již dlouhou dobu zdravotní potíže spojené s nádorem na mozku, které vyžadují pravidelnou léčbu. V Rusku by se léčit nemohl, nemá tam žádné zázemí ani zdravotní pojištění. Také spojil své obavy z FSB s možným neposkytnutím přístupu k potřebné zdravotní péči.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 6. 2020 žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Proti rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany (především proti neudělení doplňkové ochrany) se žalobce bránil žalobou u městského soudu, ten ji