Input:

č. 4383/2022 Sb. NSS, Ochrana životního prostředí: změna integrovaného povolení; podstatná změna zařízení; prodloužení doby skládkování Garance

č. 4383/2022 Sb. NSS
Ochrana životního prostředí: změna integrovaného povolení; podstatná změna zařízení; prodloužení doby skládkování
k čl. 3 odst. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění; v textu jen „směrnice o průmyslových emisích“)
k § 2 písm. i) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci; v textu jen „zákon o integrované prevenci“)
Pouhé prodloužení doby skládkování na skládce odpadu, které současně nemění kapacitu či celkové rozměry skládky, není podstatnou změnou podle § 2 písm. i) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování, a čl. 3 odst. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU o průmyslových emisích.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2022, čj. 10 As 322/2020-128)
Prejudikatura: č. 4135/2021 Sb. NSS; rozsudek Soudního dvora ze dne 2. 6. 2022, FCC Česká republika (C-43/12).
Věc: a) Městská část Praha-Ďáblice a b) Spolek pro Ďáblice proti Ministerstvu životního prostředí, za účasti FCC Česká republika, s.r.o., o účastenství v řízení, o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení.

Nejvyšší správní soud se zabýval výkladem pojmu podstatná změna zařízení podle § 2 písm. i) zákona o integrované prevenci a podle čl. 3 odst. 9 směrnice o průmyslových emisích. Konkrétně řešil, zda je podstatnou změnou v případě skládky odpadu pouhé prodloužení doby skládkování, pokud se současně nemění kapacita či schválené maximální rozměry skládky.
Tato právní otázka vznikla během sporu o účastenství dvou žalobců v řízení o prodloužení provozu skládky odpadu v Praze-Ďáblicích. Skládku provozuje společnost FCC Česká republika, s.r.o. (v řízení před městským soudem osoba zúčastněná na řízení, v řízení před Nejvyšším správním soudem stěžovatelka), a to na základě integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci. Integrované povolení pro provoz skládky bylo vydáno v roce 2007, následně bylo mnohokrát změněno. Stěžovatelka ke konci roku 2015 požádala Magistrát hlavního města Prahy o již 13. změnu integrovaného povolení. Především žádala o prodloužení doby skládkování, která by jinak vypršela s koncem roku 2015. Magistrát rozhodnutím ze dne 29. 12. 2015 mj. prodloužil dobu skládkování o dva roky, a to do konce roku 2017.
Proti tomuto rozhodnutí se odvolali oba žalobci (městská část, kde se skládka nachází, a spolek podle § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny). Žalovaný nicméně jejich odvolání zamítl. Žalobci podle něj nebyli účastníky řízení o změně integrovaného povolení a jejich odvolání tak nebyla přípustná.
Žalobci proti rozhodnutí žalovaného podali žalobu k Městskému soudu v Praze. Ten rozsudkem ze dne 16. 9. 2020, čj. 10 A 116/2016-143, žalobám vyhověl, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud považoval za zásadní, zda byla podle § 2 písm. i) zákona o integrované prevenci změnou integrovaného