Input:

č. 4376/2022 Sb. NSS; Odpady: financování nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů; Správní trestání: stanovení příspěvku na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů Garance

č. 4376/2022 Sb. NSS
Odpady: financování nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů
Správní trestání: stanovení příspěvku na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů
k § 37h odst. 1 písm. c) a § 37p odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (v textu jen „zákon o odpadech“), ve znění účinném do 30. 6. 2017*)
k § 14b vyhlášky č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi (vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady; v textu jen „vyhláška o elektroodpadech“), ve znění účinném od 28. 6. 2013*)
Správní orgán nemůže postihnout právnickou osobu dle § 37h odst. 1 písm. c) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, za to, že ve smlouvě s provozovatelem solární elektrárny stanovila pro případ absence prováděcí úpravy jako jednu z možností výpočtu příspěvku dle § 37p odst. 2 daného zákona postup odporující § 14b vyhlášky č. 352/2005 Sb., o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady, pokud v dané smlouvě jako přednostní stanovila postup v souladu s touto vyhláškou.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2022, čj. 9 As 34/2022-21)
Prejudikatura: č. 133/2004 Sb. NSS, č. 474/2005 Sb. NSS, č. 787/2006 Sb. NSS, č. 1566/2008 Sb. NSS, č. 1865/2009 Sb. NSS č. 2550/2012 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 59/2001 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 48 /2000); rozsudek Soudního dvora ze dne 25. 1. 2022, VYSOČINA WIND (C-181/20).
Věc: REMA PV Systém, a.s. proti Ministerstvu životního prostředí o přestupku, o kasační stížnosti žalovaného.

Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Praha (dále jen „ČIŽP“), uložila rozhodnutím ze dne 26. 8. 2015 žalobkyni pokutu ve výši 100 000 Kč za spáchání správního deliktu dle § 66 odst. 4 písm. f) tehdy účinného zákona o odpadech, kterého se dopustila porušením § 37p odst. 2 ve spojení s § 37p odst. 4 daného zákona. Protiprávního jednání se žalobkyně dopustila tím, že nesplnila povinnost stanovit příspěvky na předání ke zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů ve stanovené minimální výši upravené vyhláškou o elektroodpadech. Nesprávně totiž stanovila postup výpočtu příspěvků na likvidaci solárních panelů, a to ve smlouvě o zajištění plnění povinností provozovatele solární elektrárny při nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů č. RPVPOR_02329 ze dne 30. 6. 2013 (dále jen „smlouva“), uzavřené s provozovatelkou solární elektrárny KEPÁK GROUP, a. s. (dále jen „společnost KEPÁK“), v období od uzavření dané smlouvy až do 10. 12. 2014, kdy smlouva pozbyla platnosti. Žalovaný k odvolání žalobkyně rozhodnutím ze dne 27. 11. 2017 změnil výši pokuty ze 100 000 Kč na 80 000 Kč.
Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného podala žalobu k Městskému soudu v Praze, který toto rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 25. 2. 2022, čj. 3 A 41/2018-83, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Podle městského soudu vycházel žalovaný v rozporu se zásadou materiální pravdy a zásadou vyšetřovací pouze ze smlouvy uzavřené mezi