Input:

č. 4340/2022 Sb. NSS; Stavební řízení: zastavěná plocha; koeficient zastavěnosti pozemku Garance

č. 4340/2022 Sb. NSS
Stavební řízení: zastavěná plocha; koeficient zastavěnosti pozemku
k zákonu č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon; v textu jen stavební zákon z roku 2006“)
Pro účely výpočtu koeficientu zastavěnosti pozemku či podobného regulativu stanoveného v nástrojích územního plánování je třeba chápat zastavěnou plochu jako plochu pod půdorysem jakékoli stavby ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, bez ohledu na to, jestli má podlaží.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2022, čj. 6 As 288/2021-41)
Prejudikatura: č. 501/2005 Sb. NSS, č. 1752/2009 Sb. NSS, č. 1816/2009 Sb. NSS, č. 2317/2011 Sb. NSS a č. 2967/2014 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 30/1998 Sb.
Věc: B. B. proti Krajskému úřadu Karlovarského kraje, za účasti T. T., o dodatečné povolení stavby, o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení.

Rozhodnutím ze dne 11. 5. 2015 Městský úřad Nová Role (dále jen „stavební úřad“) dodatečně povolil na žádost osoby zúčastněné na řízení (dále též „stavebník“) stavbu „Rekreační chata ev. č. X, D.“ na pozemku st. p. XA, parc. č. XB, katastrální území D.
K odvolání žalobkyně, která vlastní sousední pozemek s rekreační chatou, žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 9. 2015 opravil chybu v datu podání žádosti o dodatečné povolení stavby ve výroku rozhodnutí stavebního úřadu a ve zbytku je potvrdil. Při řešení otázky, zda je stavba v souladu s limity využití území, konkrétně koeficientem zastavění pozemku stanoveným v územním plánu sídelního útvaru D., žalovaný stejně jako stavební úřad vyšel z přílohy č. 1 vyhlášky č. 540/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku)*) (dále jen „oceňovací vyhláška“), podle níž se zastavěnou plochou stavby rozumí plocha ohraničená ortogonálními průměty vnějšího líce svislých konstrukcí všech nadzemních i podzemních podlaží do vodorovné roviny. Izolační přizdívky se nezapočítávají. „Podlaží“ pak žalovaný definoval na základě ČSN 73 4301 Obytné budovy, čl. 3.3, jako část stavby vymezenou dvěma nad sebou následujícími vrchními líci nosné konstrukce stropu. Terasa tedy není součástí zastavěné plochy stavby.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. 8. 2017, čj. 30 A 170/2015-320, zrušil rozhodnutí žalovaného i stavebního úřadu a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyhodnotil jako nedostatečné odůvodnění souladu dodatečně povolované stavby s veřejným zájmem v kontextu obecného, veřejného prospěchu, případně zájmu společnosti jako celku. Tento rozsudek však zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 13. 12. 2018, čj. 6 As 410/2017-29. Považoval za dostatečné, že se žalovaný zaměřil na splnění technických požadavků na výstavbu a předpokladů, které jsou vyžadovány pro dodatečné povolení stavby.
Rozsudkem ze dne 28. 8. 2019, čj. 30 A 170/2015-405, krajský soud znovu zrušil rozhodnutí žalovaného i stavebního úřadu a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Ve většině se sice se závěry žalovaného ztotožnil, shledal však důvodnou námitku ohledně započitatelnosti terasy do