Input:

č. 4319/2022 Sb. NSS; Kompetenční spory: ochrana pořádku ve státní správě jako vnitřní věc Garance

č. 4319/2022 Sb. NSS
Kompetenční spory: ochrana pořádku ve státní správě jako vnitřní věc
k § 12 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění k 16. 2. 2022 (v textu jen „kompetenční zákon“)
Ochrana pořádku ve státní správě (zde zájem na správném zjištění skutkového stavu) je vnitřní věcí ve smyslu § 12 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky. Ačkoli tyto věci nelze podřadit pod pojmy uvedené v § 12 odst. 1 písm. a) tohoto zákona a nejsou uvedeny ani v demonstrativním výčtu dalších vnitřních věcí, jde o věci týkající se vnitřních záležitostí státu, které z oblastí uvedených v daném ustanovení nevybočují. Ochrana pořádku ve státní správě proto patří do působnosti Ministerstva vnitra.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2022, čj. Komp 2/2021-21)
Věc: Ministerstvo dopravy proti Ministerstvu vnitra, za účasti M. G., o určení příslušnosti mezi správními orgány.

Úřad městského obvodu Plzeň 2 Slovany uznal rozhodnutím ze dne 17. 9. 2020 M. G. (osoba zúčastněná na řízení) vinným ze spáchání přestupku proti pořádku ve státní správě vyskytujícího se na více úsecích státní správy dle § 2 odst. 2 písm. e) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Přestupku se měl dopustit tím, že podal jako svědek nepravdivou výpověď v řízení o přestupku na úseku provozu na pozemních komunikacích.
Proti tomuto rozhodnutí podala osoba zúčastněná na řízení odvolání a v jeho doplnění rovněž vznesla námitku podjatosti vůči všem úředním osobám Magistrátu města Plzně, který měl o odvolání rozhodovat. Krajský úřad Plzeňského kraje poté vydal dne 14. 12. 2020 usnesení, kterým zamítl námitku systémové podjatosti vůči všem úředním osobám magistrátu.
Proti usnesení krajského úřadu ze dne 14. 12. 2020 podala osoba zúčastněná na řízení odvolání. Krajský úřad poté požádal Ministerstvo dopravy o stanovisko k tomu, kdo je věcně příslušný o odvolání rozhodnout. Ministerstvo dopravy (žalobce) ve svém stanovisku ze dne 21. 12. 2020 sdělilo, že není příslušné k projednání věci, protože ústředním orgánem zde je Ministerstvo vnitra. Krajský úřad na základě tohoto stanoviska zaslal dne 8. 1. 2021 spis Ministerstvu vnitra k rozhodnutí o odvolání.
Ministerstvo vnitra (žalovaný) však ve svém stanovisku ze dne 8. 2. 2021 vyslovilo s názorem žalobce nesouhlas. Uvedlo, že příslušný je žalobce, a spisovou dokumentaci vrátilo zpět krajskému úřadu. Ten ji následně postoupil žalobci. Žalobce spisovou dokumentaci ve snaze vyhnout se kompetenčnímu sporu znovu přípisem ze dne 9. 3. 2021 zaslal žalovanému, který však v přípise ze dne 6. 4. 2021 setrval na stanovisku o své nepříslušnosti. Následně proběhla komunikace mezi náměstky obou ministerstev, která však k řešení situace nevedla.
Žalobce poté podal dne 24. 8. 2021 kompetenční žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu.
Dle žalobce ve věci vznikl záporný kompetenční spor. Žalobce je ústředním orgánem státní správy ve věcech dopravy, pod kterou projednávaná věc nespadá. Povinnost svědka vypovídat pravdu je upravena v § 55 odst.