Input:

č. 4300/2022 Sb. NSS; Daňové řízení: neúčinnost zajišťovacího příkazu; zásada ne bis in idem Garance

č. 4300/2022 Sb. NSS
Daňové řízení: neúčinnost zajišťovacího příkazu; zásada ne bis in idem
k § 168 odst. 1 daňového řádu
Pokud se zajišťovací příkaz stane neúčinným, protože odvolací orgán nevydal rozhodnutí o odvolání do 30 dnů (§ 168 odst. 1 daňového řádu), nemůže správce daně za stejných skutkových okolností a navazujících právních závěrů vydat další zajišťovací příkaz vztahující se k témuž období.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2022, čj. 9 Afs 148/2019-49)
Prejudikatura: č. 2001/2010 Sb. NSS a č. 3541/2017 Sb. NSS.
Věc: Potamos CZ s.r.o. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o vydání zajišťovacího příkazu, o kasační stížnosti žalovaného.

V této věci je řešena možnost správce daně vydat druhý zajišťovací příkaz při neúčinnosti prvního zajišťovacího příkazu z důvodu nevydání rozhodnutí o odvolání v zákonné lhůtě.
Finanční úřad pro hlavní město Prahu, územní pracoviště pro Prahu 7 (dále jen „správce daně“), vydal dne 6. 10. 2014 zajišťovací příkaz, kterým žalobkyni uložil složit jistotu ve výši 164 364 473 Kč na úhradu daně z přidané hodnoty. Proti tomu podala žalobkyně odvolání, o kterém žalovaný nerozhodl v zákonem určené třicetidenní lhůtě (§ 168 odst. 1 daňového řádu), takže zajišťovací příkaz se stal neúčinným.
Správce daně následně dne 27. 11. 2014 vydal další zajišťovací příkaz, kterým uložil žalobkyni opět povinnost složit jistotu ve stejné výši. Odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto žalovaným v žalobou napadeném rozhodnutí ze dne 30. 12. 2014.
Městský soud v Praze vyhověl žalobě podané žalobkyní a napadené rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 27. 3. 2019, čj. 8 Af 12/2015-55, zrušil. Konstatoval, že žalovaný a správce daně porušili zásadu zákonnosti (a další zásady) tím, že vydali druhý zajišťovací příkaz k zajištění totožné, dosud nestanovené, daně a že není možné učinit závěr o důvodné obavě o ztížení či nemožnosti výběru daně, což je podmínka pro vydání zajišťovacího příkazu. Naopak nepřisvědčil žalobní námitce, že zajišťovací příkaz měl být doručen zástupci žalobkyně a nikoliv žalobkyni přímo.
Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností. V ní mimo jiné namítal nedostatečný závěr městského soudu ohledně zásady ne bis in idem při vydání druhého zajišťovacího příkazu. Jestliže první zajišťovací příkaz se stal neúčinným, nemohl nabýt právní moci, a proto nemohla existovat překážka věci pravomocně rozsouzené (res iudicata, správně rei administratae) ve smyslu zásady ne bis in idem dle § 101 odst. 4 daňového řádu. Podle stěžovatele bylo možné po neúčinnosti prvního zajišťovacího příkazu, který nevyvolával žádné právní účinky, vydat druhý zajišťovací příkaz na tutéž daňovou povinnost a ze stejného důvodu. Oba zajišťovací příkazy si nemohly konkurovat. První zajišťovací příkaz existoval v „právním vakuu“, to ale bylo možné vyřešit zastavením řízení podle § 168 odst. 1 daňového řádu. Konstatování povinnosti zastavit odvolací řízení před vydáním dalšího zajišťovacího příkazu by vedlo k přepjatému formalismu, což by bylo v rozporu s judikaturou Ústavního soudu.
Dle stěžovatele závěry judikatury poukazované