č. 43/1972 Sb. rozh., Garance
č. 43/1972 Sb. rozh.
Při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, jimž vzniklo za trvání manželství právo společného užívání družstevního bytu a společné členství v družstvu, nutno přihlédnout k členskému podílu ve stavebním bytovém družstvu ve výši odpovídající zůstatkové hodnotě tohoto podílu ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů.
Byla-li za trvání manželství jednomu z manželů jako pracovníku organizace poskytnuta v zájmu získání a stabilizace pracovních sil půjčka na složení členského podílu ve stavebním bytovém družstvu, pak je třeba při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů přihlédnout též k existenci a výši pohledávky, kterou má organizace z důvodů poskytnutí této půjčky. 1
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 5. 3. 1971, 2 Cz 12/71)
V řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví bývalých manželů P. Š. a V. Š. bylo zjištěno, že účastníci měli v bezpodílovém spoluvlastnictví různé předměty v hodnotě 13 550 Kčs a že jejich společné dluhy činí 6276 Kčs.
Okresní soud v Opavě rozhodl, že do výlučného vlastnictví navrhovatele připadne jeden obraz, zatímco všechny ostatní věci připadnou do vlastnictví odpůrkyně, jíž bylo uloženo, aby navrhovateli zaplatila na vyrovnání spoluvlastnického podílu 3775 Kčs; soud prvního stupně dále rozhodl, že dluh účastníků vůči České státní spořitelně v částce 4876 Kčs uhradí navrhovatel a dluh vůči věřiteli A. Š. v částce 1400 Kčs uhradí odpůrkyně, jíž bylo uloženo zaplatit navrhovateli na vyrovnání rozdílu mezi těmito dvěma částkami 1738 Kčs. Navrhovateli bylo dále uloženo zaplatit okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek a vynaložené svědečné; o nákladech řízení mezi účastníky nebylo rozhodováno s poukazem na to, že se nároku na jejich náhradu vzdali.
V odůvodnění tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uváděl, že manželství účastníků bylo rozvedeno v roce 1967, že do jejich bezpodílového spoluvlastnictví patřily věci shora uvedené a že dlužili celkem 6276 Kčs, poukazoval na ustanovení § 149 a § 150 o. z. a na to, že při vypořádání bylo přihlédnuto k tomu, že účastníci rozhodnutím soudu stanovené vypořádání shodně navrhovali a že odpůrkyně má ve výchově nezletilé děti účastníků, s nimiž věci z bezpodílového spoluvlastnictví účastníků již delší dobu užívá.
Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem ČSR, tak, že uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně, který nabyl právní moci, byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Bez ohledu na případné přednesy a návrhy účastníků, jimiž soud není pokud jde o rozsah a způsob vypořádání vázán, je předmětem řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů vše, co podle ustanovení § 143 o. z. do bezpodílového spoluvlastnictví náleží, přičemž nelze ponechat stranou ani pohledávky a dluhy, které vznikly za trvání bezpodílového spoluvlastnictví a které s ním souvisí.
V daném případě soud prvního stupně nezjistil náležitě skutečný stav věci, neboť nepřihlédl zejména k tomu, že výsledky řízení, především výpovědi svědka A. Š., otce odpůrkyně, a svědka J. Š., otce navrhovatele, mohly nasvědčovat tomu, že účastníci získali za trvání manželství byt z tzv. stabilizační družstevní bytové výstavby. Pokud by tomu…
