Input:

R 43/1959; Garance

č. 43/1959 Sb. rozh.
K výkladu zákona ze dne 17. dubna 1958 č. 15/1958 Sb., o změně předpisů upravujících osvojení.
(Směrnice pléna Nejvyššího soudu z 2. června 1959, Pls 3/59.)
Podie zásad naši Ústavy je rodina základnou rozvoje národa. Stát poskytuje rodine ochranu, pečuje o její zdravý rozvoj, podporuje rodiny s více dětmi a dětem zaručuje zvláštní péči a ochranu v zájmu národního celku (§§ 10, 11 Ústavy z 9. května 1948).
Tyto základní zásady našeho práva jsou provedeny v zákonu o právu rodinném i v dalších zákonných ustanoveních. V přítomné době byly výrazně uplatněny zákonnými opatřeními, jež směřují ke zvýšení životní úrovně a jsou určena hlavně ku prospěchu dětí a rodin s více dětmi.
Převážná většina našich dětí žije a prospívá v řádném výchovném prostředí u svých rodičů, jimž hospodářský rozvoj našeho státu umožňuje, aby dětem poskytli dobrou a všestrannou péči i socialistickou rodinnou výchovu, která spolu s kolektivní výchovou ve školách a organizacích mládeže zaručuje zdárný růst a vývoj dětí v nového socialistického člověka. .
Stát však má na zřeteli zdárný růst a vývoj i těch dětí, jež nemají rodičů, nebo kterým z různých jiných důvodů se řádné rodičovské péče nedostává. I u těchto dětí, zejména pokud jsou v útlém předškolním věku, je možno v našich podmínkách zajistit dobrou rodinnou péči i výchovu, neboť při vzrůstající životní úrovni pracujících a prohlubování socialistické morálky a socialistického způsobu života je mnoho občanů, kteří mohou dětem, jež toho potřebují, poskytnout dokonalou péči, a domáhají Se toho, aby mohli přijmout takové děti do své rodiny natrvalo se všemi důsledky, jako děti vlastní (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 15/1958 Sb.).
Za tohoto stavu ukázala se nutnost rozvinout dosavadní institut osvojení upravený v zákoně o právu rodinném v tom smyslu, aby vztahy osvojeného dítěte k nové rodině a všem jejím příslušníkům v každém směru byly co nejvíce utuženy a zpevněny.
Tento zájem společnosti uspokojuje zákon č. 15/1958 Sb., o změně předpisů upravujících osvojení.
Při provádění tohoto zákona v praxi soudů vyskytly se otázky, jež soudy řešily někdy různým způsobem, nejednotně a v některých případech i na úkor vlastního účelu zákona.
Proto Nejvyšší soud po průzkumu provedeném za součinnosti lidových a krajských soudů vydává k zajištění jednotného výkladu zákona č. 15/1958 Sb. podle § 26 zák. o organizaci soudů tyto směrnice:
I. Osvojení po změně předpisů.
Vedle osvojení podle dosavadních předpisů (§ 63 odst. 1 zák. o právu rod.) bylo zavedeno ustanovením 2. odstavce § 63 zák. o právu rod. osvojení nového druhu. Podle této nové úpravy osvojenec vystupuje zcela z právního svazku dosavadní rodiny se všemi důsledky a vůči osvojitelům i jejich příbuzným má ve všech směrech postavení, jaké by mělo vlastní dítě osvojitelů.
Ježto je nyní možno osvojit nezl. dítě buď s účinky podle ustanovení § 63 odst. 1 zák. o právu rod., nebo s účinky podle ustanovení § 63 odst. 2 téhož zákona, je povinností soudu, aby podle ustanovení § 7 o. s. ř. v řízení o návrzích na osvojení účastníky řádně poučil, rozdíl v obou druzích osvojení jim důkladně vysvětlil a v protokole uvedl, že se tak stalo. Pak teprve bude bezpečně patrno, kterého druhu