Input:

R 43/1957; Garance

č. 43/1957 Sb. rozh. obÄŤ.
Náhradní doručení podle § 86 odst. 1 písm. c) j. ř. je platné jen za toho předpokladu, že adresát na adrese v zásilce uvedené skutečně bydlí a že jen náhodně nebyl při doručování v bytě zastižen.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 4. října 1956, Cz 441/56.)
Rozsudek lidového soudu civ. v Praze byl žalovanému doručen náhradně ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 písm. c) nař. min. sprav, č. 95/1952 Sb. (jednacího řádu) dne 24. dubna 1956 uložením u poštovního úřadu, poněvadž žalovaný nebyl na adrese v zásilce uvedené zastižen a nemohlo být provedeno doručení náhradnímu příjemci, jak je patrno z úředního záznamu na doručence.
Žalovaný podal dne 15. května 1956 odvolání, v němž uvedl, že rozsudek obdržel teprve dne 4. května 1956 na poštovním úřadě Praha 7 a uvedl v něm mimo jiné také, že se nemohl zúčastnit ústního jednání dne 10. dubna 1956, při němž byl vynesen rozsudek, protože obsílka – ač soudu již předtím oznámil adresu, na níž mu má být zasílána korespondence – byla zaslána na adresu, kde nebydlí a obdržel ji až po datu jednání.
Krajský soud v Praze odmítl odvolání jako opožděné, když zjistil, že rozsudek byl odvolateli doručen uložením u poštovního úřadu dne 24. dubna 1956 a odvolání podáno až 15. května 1956, tedy po uplynutí 15denní lhůty podle § 173 odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud rozhodl na stížnost pro