Input:

R 43/1956; Garance

č. 43/1956 Sb. rozh. obÄŤ.
Poskytuje-li matka sama dítěti úhradu osobních potřeb, ježto otci v základní vojenské službě nebylo možno uložit vyživovací povinnost, nečiní za otce náklad, který byl povinen učinit otec, a nemůže se proto na něm podle § 365 obč. zák. domáhat ani náhrady jí vynaloženého nákladu.
(Rozhodnutí krajského soudu v Uh. Hradišti z 27. října 1955, 4 Co 619/55.)
Lidový soud ve Val. Meziříčí vyhověl žalobě, kterou se matka domáhala na otci dítěte náhrady toho, co za něho na úhradu osobních potřeb dítěte vynaložila v době od 12. června 1952 do 30. září 1953, kdy byl v základní vojenské službě a kdy sama o potřeby dítěte pečovala. Lidový soud je názoru, že matka hradila za žalovaného náklad, který po právu měl učinit sám, a to přesto, že žalovaný byl uznán povinným přispívat na úhradu osobních potřeb dítěte teprve počínaje dnem 1. února 1955.
Krajský soud vyhověl odvolání žalovaného a žalobu zamítl.
Odůvodnění:
Nárok žalobkyně se opírá o ustanovení § 365 obč. zák., podle něhož ten, kdo učiní náklad za jiného, kdo jej měl po právu učinit sám, je oprávněn se domáhat náhrady. V souzené věci byl by zažalovaný nárok opodstatněn tehdy, kdyby žalovaný v době své základní vojenské služby byl povinen přispívat na úhradu osobních potřeb dítěte a kdyby žalobkyně tuto povinnost plnila za něho. Tuto povinnost žalovaného pro uvedenou dobu však nelze vyvodit z ustanovení §§ 39 a 73 zák.