č. 43/1952 Sb. rozh. tr., Garance
č. 43/1952 Sb. rozh. tr.
Nepravdivá výpověď před vyšetřujícím orgánem SNB není trestným činem křivé výpovědi podle § 161 tr. zák., může však spadat pod ustanovení § 163 tr. zák. o nadržování, resp. § 249 tr. zák. o trestném činu podvodu.
K naplnění pojmu pomoci ve smyslu § 7 odst. 2 tr. zák. není třeba, aby pachatel, jemuž je pomoc poskytována, byl s pomocníkem v tomto směru domluven, resp. aby vůbec o tom věděl.
(Rozhodnutí krajského soudu v Uherském Hradišti ze 16. října 1951, 4 Tk 174/51.)
Okresní soud v Uherském Brodě uznal obviněnou A zaměstnankyni národního podniku vinnou trestným činem vraždy dítěte podle § 217 tr. zák. a obviněného B oblastního účetního národního podniku který byl otcem dítěte, trestným činem nadržování podle § 163 tr. zák. Trestný čin nadržování spatřoval okresní soud v tom, že obviněný B, který nebyl podezřelý ze spoluviny, ve snaze utajit trestný čin obviněné, o kterém se již dověděl, a docílit toho, aby unikla trestnímu stíhání a trestu, vypověděl při výslechu před vyšetřujícími orgány SNB vědomě proti pravdě, že měl s obviněnou A poměr před 4 měsíci a že obviněná A potratila.
Krajský soud zamítl odvolání obviněného B.
Z důvodů:
Obviněný B namítá mimo jiné, že v jeho případě šlo o nepravdivou výpověď před orgánem SNB a že v tom nelze spatřovat soudně trestný čin, protože křivá výpověď je podle § 161 tr. zák. trestná jen u toho, kdo jako svědek, znalec nebo tlumočník úmyslně vypoví před soudem, prokurátorem nebo rozhodující složkou národního výboru nepravdu o podstatných okolnostech nebo je zamlčí. Z toho prý plyne, že nepravdivé výpovědi před jinými orgány nejsou soudně trestné. O nadržování nejde podle jeho názoru také proto, že s obviněnou A nikterak nebyl domluven, že ona vůbec o jeho výpovědi ani o jejím obsahu nevěděla a že proto prý tu nešlo o žádné „pomáhání“ ve smyslu § 163 tr. zák.
Odvolatel se mýlí. Okolnost, že nepravdivá svědecká výpověď před vyšetřujícím orgánem SNB není činem křivé výpovědi podle § 161 tr. zák., protože nejde o výpověď složenou před soudem, prokurátorem nebo rozhodující složkou národního výboru, naprosto nevylučuje závěr, že taková nepravdivá výpověď je přesto (jiným) soudně trestným činem. Nesprávný by byl takový způsob uvažování, kde by se z okolnosti, že zkoumané jednání vykazuje některé znaky určitého trestného činu (že to je jednání takového druhu, jakým je takový trestný čin zpravidla spáchán), ale nikoli všechny jeho znaky, hned usuzovalo, že již proto nejde vůbec o trestný čin. Ze zásady § 161 odst. 1 tr. ř. plyne, že soud musí každé jednání zkoumat s hlediska všech skutkových podstat, které podle okolností případu přicházejí v úvahu. Teprve po takovém zkoumání lze učinit spolehlivý závěr, že nejde vůbec o trestný čin.
Jestliže tedy nepravdivá výpověď odvolatelova před…
