Input:

R 42/1962 (tr.); Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Zproštění obžaloby Garance

č. 42/1962 Sb. rozh. tr.
Úmysl pachatele trestného činu rozkrádání majetku v v socialistickém vlastnictví nelze dovozovat pouze z porušení platných předpisů, zejména pokud obžalovanému nelze prokázat jednání svědčící o snaze se obohatit.
(Rozhodnutí krajského soudu v Brně z 23. 2. 1962 - 4 To 332/61).
Obžalovaný byl rozsudkem okresního soudu Brno-město 30. 11. 1961 uznán vinným trestným činem rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 245 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil tím, že od 1. února 1960 do 31. března 1960 jako zaměstnanec n. p. Vlněna v Brně, neoprávněně (na podkladě nepravdivých údajů, že v důsledku svého přeložení a skutečnosti, že přechodně bydlí v Brně, mu vznikly zvýšené výdaje), vylákal odlučné ve výši 1216,80 Kčs. Dále tím, že až do 8. 2. 1962, když již přechodné bydliště skutečně měl a používal jej, neuvedl v měsíčním vyúčtování odlučného, že mimo sobotu a neděli také ještě asi dvakrát týdně dojíždí ke své rodině a i za tyto dny pobíral plné odlučné a způsobil tak svému zaměstnavateli další přesně nezjištěnou škodu.
Za to byl odsouzen k trestu nápravného opatření na 8 (osm) měsíců se srážkou 15% z odměny za práci bez změny zaměstnání a mimo to bylo vysloveno, že podle § 54 tr. zák. z r. 1950 se rozsudek zveřejní.
Krajský soud v Brně napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil. Obžalovaného podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby zprostil.
Z odůvodnění:
Přes množství důkazních prostředků, které měly sloužit k usvědčení obžalovaného a přes důkladné a obsáhlé jejich hodnocení v napadeném rozsudku nevyznívá přesvědčivě závěr soudu prvého stupně, že odvolatel vědomě nesplnil podmínky vyhlášky č. 72/52 Ú.l., kterou jako pracovník oddělení PM znal.
Svědek dr. V. totiž prohlásil, že i kdyby žádost odvolatele o přiznání odlučného ředitel závodu zamítl, bylo by mu ministerstvo odlučné přiznalo, neboť lze užít analogicky vyhlášky č. 174/54 Ú.l. Bylo-li nutno, aby tyto názory svědka, o jehož odborných znalostech nemůže být pochyb, "byly uvedeny na správnou míru vyjádřením ministerstva financí", pak nalézací soud sám přechází k řešení názorové nejednotnosti ústředních