Input:

R 41/1960; Náhrada škody Garance

č. 41/1960 Sb. rozh.
Nárok na náhradu ušlého výdělku (rozdílu mezi výdělkem a invalidním důchodem) je součástí jednotného nároku z důvodu náhrady škody. Lhůta k promlčení tohoto nároku začíná běžet nejpozději po dni doručení rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. února 1960, Cz 467/59.)
Žalobce utrpěl v zaměstnání dne 18. května 1951 úraz při roztržení zakaleného válce. Šlo o přeražení stehenní kosti. Žalobci byl přiznán invalidní důchod.
U lidového soudu v Poličce domáhal se žalobce přiznání náhrady rozdílu mezi měsíčním výdělkem 1400 Kčs a invalidním důchodem 659 Kčs ve výši 750 Kčs (po zaokrouhlení), a to za poslední 3 roky před podáním žaloby, tedy celkem částky 27 000 Kčs.
Lidový soud v Poličce žalobu zamítl. Zjistil, že žalobci byl od 17. května 1952, a to výměrem býv. Státního úřadu důchodového zabezpečení ze dne 5. července 1952, přiznán invalidní důchod podle § 63 zák. č. 99/1948 Sb. Dnem, kdy obdržel výměr o invalidním důchodu, byla podle odůvodnění rozhodnutí lidového soudu žalobci známa výše škody, o jejíž náhradu žádá. Žalobce věděl také, kdo je škůdcem. Od této doby počala běžet promlčecí lhůta, a to zákonná tříletá lhůta (§ 86 odst. 1, § 89, § 90 obč. zák.). Jestliže žalobce uplatnil nárok na náhradu po uplynutí této zákonné tříleté promlčecí lhůty, je jeho právo promlčeno, při čemž žalovaný námitku promlčení výslovně vznesl (§ 86 odst. 2 obč. zák.).
Krajský soud v Pardubicích rozsudek prvého soudu zrušil a věc vrátil prvému soudu k dalšímu jednání a novému rozhodnutí. Krajský soud vychází, jak z odůvodnění jeho rozhodnutí je patrno, z toho, že nutno rozlišovat, zda jde o sám nárok nebo o opětující se dávky, které ze vzniklého poškození vznikají. Žalobce uplatňuje náhradu jen pokud jde o dávky za poslední tři roky před podáním žaloby. Není třeba, aby předtím již žaloval ve lhůtě podle § 89 obč. zák., jde-li o opětující se dávky, u nichž nutno lhůtu k uplatnění počítat ohledně