Input:

č. 4004/2020 Sb. NSS; Vojáci z povolání: výpočet příjmu po služebním úrazu Garance

č. 4004/2020 Sb. NSS
Vojáci z povolání: výpočet příjmu po služebním úrazu
k § 118 odst. 1 a § 132 a násl. zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (v textu jen „ZVP“)
Do příjmu po služebním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání nelze při určení výše náhrady za ztrátu na (služebním) platu po skončení neschopnosti výkonu služby nebo při uznání invalidity podle § 118 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, zahrnovat (připočítávat) výsluhový příspěvek vyplácený poškozenému podle § 132 a násl. téhož zákona.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2020, čj. 1 As 322/2019-37)
Prejudikatura: č. 615/2005 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 126/1997 Sb.
Věc: J. K. proti Ministru obrany České republiky o náhradu za ztrátu na služebním platu, o kasační stížnosti žalobce.

Rozhodnutím ředitelky odboru pro právní zastupování sekce právní Ministerstva obrany (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 16. 11. 2016 byla ve výroku I. žalobci k jeho žádosti ze dne 5. 6. 2014 přiznána náhrada za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti výkonu služby za období od 1. 11. 2015 do 30. 4. 2016 a výrokem II. vyčleněno řízení o uplatněném nároku na tutéž náhradu za období od 1. 5. do 31. 8. 2016 k samostatnému rozhodnutí. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně předcházel podle správního orgánu I. stupně nejprve úraz žalobce, k němuž došlo dne 22. 1. 2008 a který byl hodnocen jako služební úraz s plnou odpovědností České republiky – Ministerstva obrany za vzniklou škodu, o níž v základu rozhodl dne 26. 3. 2009 velitel Vojenského útvaru 4574 Přerov, a následný zánik služebního poměru vojáka z povolání žalobce dne 31. 5. 2014 podle § 18 písm. h) ZVP na základě rozhodnutí přezkumné komise u Vojenské nemocnice Brno. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání, v němž namítal nesprávnost výpočtu výše žádané náhrady způsobenou tím, že správní orgán I. stupně jako příjem žalobce, který je dorovnán do výše služebního platu před vznikem škody podle § 118 odst. 1 ZVP, zohlednil také výsluhový příspěvek, vyplacený žalobci v předmětném období. Rozhodnutím náměstkyně pro řízení sekce právní Ministerstva obrany bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. Odvolací orgán konstatoval, že postupem podle § 118 ZVP je vyjádřena neschopnost poškozeného vojáka dosahovat pro následky služebního úrazu stejného výdělku jako před poškozením. Proto musí být výsluhový příspěvek zahrnut do celkového objemu příjmů po služebním úrazu.
Proti rozhodnutí odvolacího orgánu se žalobce bránil žalobou podanou k Městskému soudu v Praze dne 12. 4. 2017. Ten žalobu zamítl rozsudkem ze dne 18. 7. 2019, čj. 6 Ad 11/2017-39, v němž jako žalovaného označil Ministerstvo obrany. Městský soud se ztotožnil s výkladem ustanovení § 118 ZVP tak, jak jej provedly oba správní orgány, kdy výše náhrady za ztrátu na služebním platu po skončení pracovní neschopnosti se spolu s příjmem po služebním úrazu rovnala průměrnému služebnímu platu před vznikem škody. Skutečnost, že výsluhový příspěvek není výslovně zmíněn v ustanovení § 118 ZVP, byla podle městského soudu