Input:

40/1987 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o zvláštních misích Garance

č. 40/1987 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o zvláštních misích
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 6. února 1987
o Úmluvě o zvláštních misích
Dne 8. prosince 1969 byla v New Yorku sjednána Úmluva o zvláštních misích.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republika a listina o přístupu Československé socialistické republiky k Úmluvě o zvláštních misích byla uložena u generálního tajemníka OSN, depozitáře Úmluvy, dne 1. října 1976.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 53 odst. 1 dnem 21. června 1985 a tímto dnem vstoupila v platnost i pro Československou socialistickou republiku.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
 
Ministr:
Ing. Chňoupek v. r.
 
ÚMLUVA O ZVLÁŠTNÍCH MISÍCH
Státy, které jsou stranami této Úmluvy,
připomínajíce, že zvláštním misím bylo vždy poskytováno zvláštní zacházení,
majíce na zřeteli cíle a zásady Charty Spojených národů, týkající se svrchované rovnosti států, udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a rozvoje přátelských vztahů a spolupráce mezi státy,
připomínajíce, že důležitost otázky zvláštních misí byla oznámena v průběhu konference Spojených národů o diplomatických stycích a imunitách a v rezoluci I, přijaté konferencí 10. dubna 1961,
berouce v úvahu, že konference Spojených národů o diplomatických stycích a imunitách přijala Vídeňskou úmluvu o diplomatických stycích, která byla otevřena k podpisu 18. dubna 1961,
berouce v úvahu, že konference Spojených národů o konzulárních stycích přijala Vídeňskou úmluvu o konzulárních stycích, která byla otevřena k podpisu 24. dubna 1963,
věříce, že mezinárodní úmluva o zvláštních misích doplní tyto dvě úmluvy a přispěje k rozvoji přátelských vztahů mezi národy, bez ohledu na jejich ústavní a společenské zřízení,
uvědomujíce si, že účelem výsad a imunit týkajících se zvláštních misí není prospěch jednotlivce, nýbrž zajištění účinného výkonu funkcí zvláštních misí jako misí zastupujících stát,
potvrzujíce, že pravidla obyčejového mezinárodního práva nadále řídí otázky, které nejsou upraveny ustanoveními této úmluvy,
se dohodly na tomto:
Článek 1
Použití výrazů
Pro účely této Úmluvy:
(a)  „zvláštní mise” je dočasná mise, zastupující stát, která je vyslána jedním státem do druhého státu s jeho souhlasem za účelem jednání s ním o určitých otázkách, nebo k provedení určitého úkolu ve vztahu k tomuto druhému státu;
(b)  „stálá diplomatická mise” je diplomatická mise ve smyslu Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích;
(c)  „konzulární úřad” je generální konzulát, konzulát, vícekonzulát, nebo konzulární jednatelství;
(d)  „vedoucí zvláštní mise” je osoba pověřená vysílajícím státem, aby vykonávala povinnosti spojené s touto funkcí;
(e)  „zástupce vysílajícího státu ve zvláštní misi” je každá osoba, jíž vysílající stát udělil tuto funkci;
(f)  „členy zvláštní mise” jsou vedoucí zvláštní mise, zástupci vysílajícího státu ve zvláštní misi a členové personálu zvláštní mise;
(g)  „personál zvláštní mise” jsou členové diplomatického personálu, administrativního a technického personálu a služebního personálu zvláštní mise;
(h)  „členy diplomatického personálu”