Input:

R 40/1960; Náhrada škody Garance

č. 40/1960 Sb. rozh.
Kdo odpovídá za škodu způsobenou úrazem na neposypaném chodníku v případě, že ten, kdo má ze zákona povinnost k udržování chodníku ve schůdném stavu, pověřil prováděním tohoto úkolu jiného.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 18. listopadu 1959, 21 Co 730/59.)
Žalobkyně se domáhala náhrady škody z úrazu, k němuž došlo pádem na kluzkém chodníku, a to nejprve proti podniku Čištění města a po rozšíření žaloby také na Čs. státu - ÚNV hl. m. Prahy.
Lidový soud civilní v Praze uznal základ žalobního nároku opodstatněným oproti oběma žalovaným.
Krajský soud v Praze rozsudek soudu první stolice potvrdil.
Odůvodnění:
Jde především o otázku, kdo odpovídá za škodu způsobenou úrazem na neposypaném chodníku v případě, že ten, kdo má ze zákona povinnost k udržování chodníku ve schůdném stavu, pověřil prováděním tohoto úkolu někoho jiného, v daném případě podnik Čištění města.
Výkonný orgán národního výboru má povinnost udržovat schůdnost místních komunikací, které jsou ve správě národních výborů, zejména odklizovat sníh a odstraňovat vzniklé náledí, pokud tato povinnost není přenesena zákonným předpisem na jinou osobu, a dále, že k úrazu došlo na chodníku, kde taková povinnost žalovaný ÚNV stíhala. V podrobnostech lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 93 z r. 1957 Sb. rozhodnutí čs. soudů, v němž byla vyslovena i zásada, že této povinnosti se národní výbor nezprostil tím, že uzavřel smlouvu s podnikem komunálního (nyní místního) hospodářství o plnění této povinnosti, neboť podle § 344 obč. zák. odpovídá za škodu způsobenou osobami, jichž použil ke splnění svého závazku bez rozdílu, zda jde o závazek ze smlouvy nebo ze zákona (srov. usnesení pléna Nejvyššího soudu č. 30/1954 Sbírky rozhodnutí čs. soudů).
Podle toho tedy žalovaný ÚNV odpovídá za škodu způsobenou žalobkyni, jestliže neučinil vše, co lze spravedlivě požadovat k zajištění povinnosti, kterou mu v tomto směru zákon ukládá.
Poněvadž odvolatelé napadají závěr, který soud první stolice učinil v tom smyslu, že tuto povinnost podnik Čištění města řádně nesplnil, doplnil odvolací soud řízení opětovným výslechem žalobkyně a dále slyšením dalších svědků.
Z výpovědi žalobkyně zjistil, že se rozhodla přejít přes ulici na druhou stranu, tj. na nábřeží, když zjistila, že chodník u domů byl velmi kluzký, zledovatělý, neboť se domnívala, že chodník na nábřeží pod stromořadím bude měkčí a že tam nebude omrzlice. Šla prostředkem chodníku a nevšimla si, zda pod náledím, které bylo i na tomto chodníku, byly stopy nějakého dřívějšího sypání, rozhodně však chodník měl stejné náledí jako u domu. Když vyšla z domova, nemrholilo, takže náledí se muselo utvořit již předtím. Když pak po úraze pokračovala po nábřeží až k mostu Legií, musela jít velmi opatrně, poněvadž až k tomuto mostu nebylo sypáno a teprve na mostě byla chůze bezpečná.
Když doma zjišťovala následky svého zranění, shledala, že ačkoliv měla na koleně modřinu od pádu, nebylo koleno nijak odřeno, jak by se patrně bylo stalo, kdyby chodník byl posypán škvárou. Také když se pokoušela vstát, cítila pod rukou všude jen hladkou zledovatělou plochu.
Tato výpověď je jak svým obsahem, tak podáním zcela věrohodná a soud