A
A
R 4/1968; Byt Garance
A
A
Účinnost:
č. 4/1968 Sb. rozh.
O rozhodování podle ustanovení § 177 o. z. může jít jen v případě, že účastníci mají resp. měli k bytu, popř. jeho části (§ 394 odst. 3 o. z.), právo společného užívání.
K správnému právnímu posouzení věci je třeba zabývat se i tím, zda jde o byt v rodinném domku a jaký je právní důvod užívání bytu.
Právním důvodem užívání bytu v rodinném domku ženatým (vdaným) dítětem vlastníka rodinného domku nemusí být vždy jen právo osobního užívání bytu.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. srpna 1967, 5 Cz 98/67.)
Okresní soud Brno-město zrušil k návrhu navrhovatelky podle § 177 odst. 1 o. z. právo společného užívání bytu manžely, sestávajícího z kuchyně a pokoje s přísl. v I. poschodí domu v B., a rozhodl, že tento byt bude nadále užívat navrhovatelka; odpůrci uložil povinnost vystěhovat se z něho do 15 dnů poté, kdy mu bude vykonatelným rozhodnutím příslušného orgánu přidělen náhradní byt nebo poskytnuto náhradní ubytování.
Nejvyšší soud rozhodl o stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že tímto rozhodnutím byl porušen zákon a toto rozhodnutí zrušil.
Z odůvodnění:
Povinností soudu bylo především bezpečně zjistit, zda domek, v němž účastníci bydleli, je rodinným domkem, zda místnosti účastníky užívané jsou samostatným bytem a v kladném případě, na základě jakého právního důvodu účastníci v tomto bytě bydleli. O rozhodování podle § 177 o. z. může totiž jít jen v tom případě, že o samostatný byt skutečně jde a že účastníci mají, resp. měli k němu právo společného užívání bytu manžely.
Při zjišťování povahy místností jako samostatného bytu se však soud spokojil jen s přednesem účastníků, kteří uvedli, že o samostatný byt jde.
Přitom nebylo bezpečně zjištěno, zda se jedná o rodinný domek, v němž bydleli společně jak navrhovatelé tak i rodiče navrhovatelky jako vlastníci tohoto domku; toto zjištění je nezbytné především z hlediska správného právního posouzení. Poněvadž místnosti užívané rodiči s dětmi, zejména v rodinném domku, se nemusí vždy nezbytně krýt s místnostmi tvořícími jednotlivé byty, měl soud náležitě respektovat ustanovení § 128 odst. 1 o. s. ř. a vyčkat stanoviska příslušného obvodního národního výboru, které se správně vyžádal. Nelze vyloučit, že místnosti obývané účastníky samostatným bytem nejsou a že účastníci bydleli pouze v části bytu rodičů navrhovatelky a vlastní byt v tomto případě neměli.
Pro případ, že šlo o samostatný byt, měl se soud blíže zabývat otázkou právního důvodu užívání bytu účastníky. Navrhovatelka tvrdila, že byt získala jako provdaná dcera vlastníků rodinného domku, tedy na základě ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 41/1964 Sb. o hospodaření s byty (případně § 27 č. 6 zák. č. 67/1956 Sb. ). Dále uvedla, že její rodiče již…
