Input:

R 4/1965 (tr.); Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby. Výdělečnost Garance

č. 4/1965 Sb. rozh. tr.
K výkladu ustanovení § 89 odst. 4 tr. zák. v souvislosti s ustanovením § 88 tr. zák.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 5. 11. 1964 - Tz 6í/64.)
Rozsudkem okresního soudu v Karviné ze dne 22. května 1964 sp. zn. 6 T 88/64 byli obžalovaná J. H. a obžalovaný J. B. uznáni vinnými trestnými činy příživnictví podle § 203 odst. 2 tr. zák. ve znění novely, podvodu podle § 250 odst. 1 písm. a) tr. zák., rozkrádání majetku v soc. vlastnictví, a to H. dle § 132 odst. 1 písm. b) tr. zák. a B. podle § 132 odst. 1 písm. a) tr. zák., pokusu trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1 písm. a) tr. zák. a H. sama trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 písm. a). Za tyto trestné činy byli odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody, a to H. v trvání jednoho roku a B. v trvání 16 měsíců. Dále jim uložena povinnost nahradit poškozeným škodu.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. června 1964 sp. zn. 4 To 255/64 k odvolání prokurátora uložil obviněnému B. trest odnětí svobody v trvání 2 roků nepodmíněně. Jinak bylo odvolání prokurátora a v celém rozsahu odvolání obviněného B. zamítnuto a rozsudek ponechán beze změny.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona zrušil rozsudek krajského soudu v Ostravě a přikázal krajskému soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Trestná činnost obžalovaných spočívala v tom, že po delší dobu nepracovali a pokračovali v zahálčivém způsobu života, a to B. po dobu 7 měsíců a H. po dobu 9 měsíců, přičemž zdroj obživy si opatřovali soustavným pácháním majetkových trestných činů. Společným jednáním podvedli jedenáct občanů o částku 5700,- Kčs, v provozovně RaJ odcizili tržbu v částce 1388,05 Kčs, pokusili se spáchat další podvody u tří občanů za účelem získání částky 1100,- Kčs a kromě toho H. sama podvodně vylákala na A. M. částku 1600,- Kčs a zimní kabát a šátek v ceně 376,- Kčs.
Skutkový stav zjištěný v rozhodnutích obou soudů odpovídá výsledkům provedených důkazů. Oba soudy pochybily při právním posouzení, a to především, pokud okresní soud neuznal, že obviněný B. se dopouštěl trestných činů podvodů i rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví výdělečně a pokud krajský soud se ztotožnil s tímto právním závěrem a nevyhověl v tomto směru odvolání okresního prokurátora. V daném případě bylo zjištěno, že obviněný B. společně s H. si opatřovali po delší dobu téměř výlučný zdroj svých příjmů soustavným pácháním trestných činů majetkové povahy, a to především podvodným vylákáním peněžních částek na občanech a jednak odcizením tržby z majetku v socialistickém vlastnictví. Jednalo se o nepřetržitě páchanou trestnou činnost v době, kdy nepracovali a kdy tedy majetkový prospěch získaný touto trestnou činností byl téměř jediným jejich příjmem. Ke škodě jednotlivých občanů tak získali celkem 5700,- Kčs a ke škodě majetku v socialistickém vlastnictví v téže době částku 1388,05 Kčs. Tato trestná činnost majetkové povahy měla tedy nepochybně, jak také krajský soud správně dovodil, znaky výdělečnosti ve smyslu ustanovení § 89 odst. 4 tr. zák. Jako výdělečně spáchané je třeba v konkrétním případě posuzovat z hlediska ustanovení §