Input:

R 4/1963; Smlouva Garance

č. 4/1963 Sb. rozh.
Předpisy o vadné práci vztahují se zásadně na všechny dělníky - pokud nejsou z této úpravy výslovně vyloučeni - jejichž mzdové poměry jsou upraveny výnosy ministrů vydaných v letech 1958 - 60 k provedení přestavby dělnických mzdových soustav.
Prakticky jde o všechny výrobní, opravářské a tzv. režijní dělníky (pomocné dělníky), pokud se na ně vztahují mzdové výnosy (srov. § 1 mzdových výnosů).
(Rozhodnutí krajského soudu v Plzni z 5. listopadu 1962, 4 Co 123/62.)
Žalující podnik uplatnil proti žalovanému řidiči, svému zaměstnanci, nárok na náhradu škody, kterou způsobil při provádění opravy auta.
Okresní soud Plzeň-jih vyhověl žalobě, když zjistil zavinění žalovaného zaměstnance a uznal ho povinným nahradit škodu ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku žalovaného.
Odpovědnost za škodu posuzoval podle podmínek uvedených v § 2 zák. č. 71/1958 Sb. a v rozsahu podle § 6 cit. zák.
Krajský soud v Plzni rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl jen do výše poloviny měsíčního výdělku žalovaného a ve zbytku žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Zásadní otázkou předmětného sporu je, zda odpovědnost žalovaného za škodu má být posuzována podle zák. č. 71/1958 Sb. anebo podle předpisů o vadné práci.
K této otázce se uvádí:
Podle § 11 zák. č. 71/1958 Sb. o náhradě škody vzniklé vadnou prací (zmetky) platí zvláštní ustanovení vydaná podle předpisů o řízení státní mzdové politiky. Po přestavbě dělnických mzdových soustav (srov. vl. us. z 30. 5. 1958 č. 460 o zásadách pro přestavbu soustav dělnických mezd a politickoorganizační zajištění přestavby, které obsahuje i novou úpravu náhrady škody, resp. mzdy při vadné práci - neplatí pro usn. z 10. 6. 1952 - jakož i vzorový výnos o mzdových podmínkách, připojený k cit. vl. usnesení) se ustanovení o odměňování při vadné práci stala přímo součástí mzdových výnosů.
Podle všech mzdových výnosů platí věcně stejná úprava mzdy a náhrada škody při vadné práci. Vychází z těchto hlavních zásad:
Jestliže zmetek vznikl bez zavinění zaměstnance, platí se mzda jako za dobré výrobky až do doby, kdy vady mohly být zjištěny (zaměstnanci se však ukládá povinnost, aby hlásil bezprostřednímu představenému, že výrobky jsou zmetkové ihned, jakmile to zjistí, jinak se mzda za další zmetky neplatí). Vznikl-li zmetek zaviněním zaměstnance a nelze jej opravit, mzda se neplatí. Opravitelný zmetek je povinen dělník sám opravit nebo uhradit mzdu za opravu provedenou jiným zaměstnancem, nejvýše však do poloviny měsíčního výdělku, dosaženého v předchozím období. Provede-li opravu sám, přísluší mu mzda jako za dobrý výrobek, nikoliv však za dobu oprav. Předpisy o mzdě při vadné práci obsahují též ustanovení o náhradě škody za pokažený materiál či poškození stroje. Došlo-li ke škodě z nedbalosti, je dělník povinen nahradit škodu nejvýše částkou, rovnající se polovině měs. výdělku dosaženého v předchozím měsíci (vedení podniku může po pečlivém zvážení případu snížit náhradu škody, jde-li o svědomitého dělníka, jemuž nelze vytknout hrubou nedbalost nebo nepozornost).
Tato výjimečná a zvláštní úprava je pro zaměstnance příznivá a již vzhledem k tomu, že v daleko širším rozsahu, než je tomu u úpravy podle zák. č.