Input:

R 4/1963 (tr.); Trest. Výtržnictví Garance

č. 4/1963 Sb. rozh. tr.
Trestný čin výtržnictví podle § 202 tr. zák. předpokládá, že pohnutkou hrubé neslušnosti nebo výtržnosti byla zjevná neúcta pachatele vůči společnosti, jakou mívají zpravidla osoby, které se štítí práce, vedou příživnický život a mají protispolečenský charakter.
(Rozhodnutí krajského soudu v Brně z 5. dubna 1962 - 3 To 113/62.)
Obžalovaný byl rozsudkem okresního soudu uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle § 219 ods. 1 tr. zák. z r. 1950 a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců.
Podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák. soud vyslovil ochranné léčení.
Trestné činnosti se obžalovaný dopustil tím, že dne 16. 7. 1961 v S. v podnapilém stavu vyvolal výtržnost, při které napadl v hostinci J. a pobil F. tak, že tento byl zraněn na hlavě a po dobu 13 dnů práce neschopen, při čemž jeho jednání bylo veřejností odsuzováno a kritizováno, tedy ze zjevné neúcty vůči společnosti dopustil se veřejně na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti.
Krajský soud v Brně k odvolání obžalovaného podle § 258 odst. 1 písm. d) a § 259 odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Za uvedené trestné činy byl obžalovanému uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na 12 měsíců a bylo nařízeno ochranné protialkoholní léčení s odůvodněním, že obžalovaný byl již dvakrát odsouzen pro činy spáchané pod vlivem alkoholu a znovu se takového činu dopustil. Z protokolu o hlavním líčení je patrno, že obžalovaný byl v r. 1961 okresním soudem