Input:

R 4/1961; Náhrada škody Garance

č. 4/1961 Sb. rozh.
Za dobu vzniku škodné události v případě onemocnění zaměstnance silikózou, je třeba považovat ten okamžik, kdy byla tato nemoc jako nemoc z povolání lékařsky u zaměstnance zjištěna.
K výkladu § 2 odst. 1 písm. b) zák. č. 58/1956 Sb. (předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, podle nichž nutno zkoumat vyvinění provozovatele v případě škody způsobené silikózou jakožto nemocí z povolání).
(Rozhodnutí krajského soudu v Ostravě ze 14. dubna 1960, 8 Co 160/59).
Žalobce, který pracoval u žalovaného národního podniku jako horník a dosud je tam zaměstnán jako strojník a který trpí silikózou, dožadoval se odškodnění za nemoc z povolání z důvodu náhrady škody; z titulu ušlého výdělku za dobu 11 dnů, kdy byl nemocen požadoval zaplacení částky 477 Kčs, z titulu budoucně ucházejícího výdělku placení měsíční renty ve výši 222 Kčs, která reprezentuje rozdíl mezi mzdou horníka, kterou pobíral před onemocněním silikózou, a mezi mzdou za práci, na níž byl vzhledem k svému zdravotnímu stavu přeřazen.
Lidový soud v Karviné žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že silikóza nebyla způsobena byť i prokázaným špatným stavem protiprašného zařízení, neboť při rubání vznikal jen uhelný prach a nikoli křemičitý prach.
Krajský soud v Ostravě rozsudek lidového soudu změnil tak, že uznal žalovaný podnik povinným zaplatit žalobci z titulu ušlého výdělku částku 477 Kčs s přísl. Současně přiznal účinnost částečného zpětvzetí žaloby pokud šlo o nárok z titulu budoucně ucházejícího výdělku.
Z odůvodnění:
V souzené věci je především třeba vyřešit otázku, zda se má případ posuzovat podle zákona č. 99/1948 Sb. nebo podle zákona č. 58/1956 Sb. Jde o jeden z nejčastěji se dosud vyskytujících případů ze soudní praxe, kdy silikóza ve formě, vysazující zaměstnance z jeho hornického zaměstnání, byla lékařsky zjištěna v průběhu r. 1957, resp. nedlouho poté. Žalovaný podnik v námitkách proti žalobě zastával proto stanovisko, že je věc třeba posuzovat podle zákona č. 99/1948 Sb. proto, že prý žalobce pracoval v hornictví celou řadu let a ke vzniku silikózy došlo již dávno před 1. lednem 1957.
Podle lékařských poznatků je silikóza chorobou, která nepovstává náhle, nýbrž se skutečně vyvíjí postupně a nežádoucí změny v plicní tkáni narůstají znenáhla. Rozhodující však je, kdy byla silikóza jako nemoc z povolání lékařsky u zaměstnance zjištěna. Tuto dobu je totiž třeba považovat za dobu vzniku škodné události. Pokud se toto stalo po 1. lednu 1957, bylo by postupovat podle zákona č. 58/1956 Sb., jestliže by nebylo možno bezpečně prokázat, že silikóza v nodulační formě musila vzniknout již před tím datem (např. v hraničním případě, že by třeba lékařsky nodulační forma byla prohlídkou zjištěna 2. ledna 1957, u zaměstnance se jevily stejné příznaky delší dobu a poslední dny ani nefáral). U žalobce byla ve fázi opodstatňující náhradu škody silikóza jakožto nemoc z povolání zjištěna v odškodnitelné formě v době účinnosti zák. č. 58/1956 Sb. a také za účinnosti cit. zák. žalobce dokonce ještě fáral a byl vystaven dále účinku kysličníku křemičitého. Proto došel soud k závěru, že je třeba případ posuzovat podle zák. č. 58/1956 Sb.
K vývodům soudu první stolice, že silikóza