Input:

R 4/1960; Krádež. Trestné činy proti majetku Garance

č. 4/1960 Sb. rozh.
Třídní hledisko při hodnocení důkazů v řízení o žalobě o vyloučení věci ze zabavení.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 15. května 1959. 21 Co 292/59.)
Žalobkyně podala žalobu proti Československému státu, finanční správě, na zjištění, že šperky, a sice jedna platinová brož se zlatou jehlou, jedním briliantem a 82 brilianty, jedna zlatá brož s 8 brilianty, routami, emailem a perlami, jeden bílý zlatý prsten s 8 brilianty a jeden zlatý náramek se třemi brilianty se stříbrným řetízkem, jsou výlučným jejím majetkem a nepodléhají zabavení a že žalovaný je povinen to uznat a vydat tyto šperky žalobkyni.
Lidový soud civilní v Praze vyhověl žalobní žádosti, kterou žalobkyně vznesla s odůvodněním, že uvedené šperky jsou jejím výhradním vlastnictvím a byly tedy neprávem postiženy při propadnutí jmění E. L. Tvrdila, že tyto šperky svěřila do úschovy B. L., manželce odsouzeného E. L. v době, kdy její manžel byl v TNP, byt byl větší část dne opuštěn a šperky tam nebyly v bezpečí, protože byl poškozen zámek a B. L., s níž se seznámila během svého pobytu v Londýně, měla ve svém bytě pancéřovou schránku, v níž mohla cennosti uschovat.
Žalovaný Čs. stát se bránil námitkami, že šperky, o něž jde, nejsou vlastnictvím navrhovatelky, že byly nalezeny v držení B. L., jejíž manžel byl odsouzen a jehož jmění propadlo ve prospěch státu, takže žalobkyně se toliko pokouší zachránit touto žalobou cizí majetek propadlý ve prospěch státu. Lidový soud vyhověl žalobě, poněvadž považoval za zjištěno, že žalobkyně je vlastnicí uvedených šperků a že tyto se dostaly do držení B. L. způsobem jak jej tvrdí žalobkyně. Uvedl také proč považuje výpověď žalobkyně i slyšených svědků, jejího manžela a syna i svědka A. B. za věrohodné a poukázal nakonec na to, že žalobkyně se domáhá ochrany osobního vlastnictví a že nejsou žádné zákonné důvody, pro něž by toto vlastnictví mohlo být omezeno.
Krajský soud rozsudek soudu první stolice změnil tak, že žalobu zamítl.
Odůvodnění:
V souzeném případě šlo o to, aby z dosahu trestu propadnutí jmění, jímž byl postižen E. L., byla vyloučena řada cenných věcí, šperků, o nichž žalobkyně tvrdí, že jsou jejím vlastnictvím.
Vedlejší trest propadnutí jmění ukládá zákon na zvlášť závažné, tj. z hlediska společnosti zvlášť nebezpečné a zavrženíhodné trestné činy. Ostří této sankce zaměřené proti příslušníkům bývalé vykořisťovatelské třídy slouží především k tomu, aby byla oslabena hospodářská posice pachatele, která zpravidla je pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny základnou pro další útoky na naše společenské zřízení. Tím ovšem - nehledě ani ke známé skutečnosti, že příslušníci vykořisťovatelské třídy přímo lpí na nahromaděném majetku - jsou těmito majetkovými sankcemi pachatelé zasahováni na nejcitlivějším místě. Proto se snaží všemi možnými, často velmi rafinovanými, prostředky co nejvíce mařit účinnost propadnutí jmění. Nemohou-li tak činit sami, pomáhají jim v tom osoby jim blízké. Přitom nemusí jít vždy jen o vztah daný rodinnými nebo jinými osobními poměry, ale často i o tiché spojenectví lidí se stejně nepřátelským zaujetím proti našemu lidově demokratickému zřízení. Proto je třeba v takových