č. 4/1959 Sb. rozh., Garance

Pronajímatel žádal o přivolení k výpovědi z důvodu, že obývá v I. poschodí svého domu malý byt se svou manželkou, jejími rodiči a svými dvěma dětmi a potřebuje byt o kuchyni a předpokoji obývaný nájemcovou rodinou v přízemí pro svou rodinu.

Lidový soud v Chebu návrhu vyhověl v podstatě z těch důvodů, že jde o rodinný domek a že MNV v Chebu nemá námitek proti výpovědi.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozsudkem lidového soudu byl porušen zákon.

Navrhovatel uváděl, žé je vlastníkem ideální poloviny rodinného domku a že vlastníky druhé ideální poloviny jsou rodiče jeho manželky. Podle toho pronajímatelův spoluvlastnický podíl nepředstavuje nadpoloviční většinu spoluvlastnických podílů. Neměl tedy soud ani v tvrzení žalující strany dostatečný podklad pro posouzení, zda navrhovatel je oprávněn sám žádat o přivolení k výpovědi (§ 135 obč. zák.). Je pravda, že i spoluvlastník, který nepředstavuje většinu spoluvlastnických hlasů, by mohl přesto být oprávněn k výpovědi (srov. rozhodnutí č. 20/1955 Sbírky rozhodnutí Čs. soudů). Mohl by totiž buď mít souhlas druhých spoluvlastníků s tímto opatřením, nebo by mohl být nedostatek tohoto souhlasu nahrazen rozhodnutím soudu podle § 135 odst. 1 posl. věta obč. zák., anebo konečně by jeho oprávnění samostatně s bytem disponovat mohlo mít důvod v dohodě spoluvlastníků o způsobu užívání společné věci.

Jestliže by tu byl některý z těchto případů, byl by navrhovatel i sám oprávněn podle hmotného práva k výpovědi nájemního poměru. Důsledně by mohl pak toto právo uplatnit sám i u soudu, neboť procesní právo je toliko prostředkem pro uplatňování a prosazování subjektivních práv stanovených hmotným právem. Má-li tedy např. při nechráněném nájmu mimosoudní výpověď menšinového spoluvlastníka, který je oprávněn s bytem samostatně disponovat podle dohody všech spoluvlastníků o způsobu hospodaření se společnou věcí podle § 135 odst. 1 obč. zák., nepochybně účinek ukončení nájemního poměru, nelze mu ani odpírat právo, aby provedení důsledků tohoto ukončení, tj. vyklizení nájemního předmětu, se u soudu domáhal rovněž sám.

Leč pro to, zda tu takový případ je, si soud vůbec neopatřil podklad.

Stížnost však je oprávněná i v jiných směrech.

Rozhodnutí otázky, zda jde o rodinný domek, je věcí právního posouzení, které přísluší soudu. Soud vzal za základ svého rozhodnutí sdělení odboru pro místní hospodářství a zemědělství rady MNV v Chebu ze dne 16. října 1957, že je nutno stavbu považovat W za rodinný domek, ačkoli toto sdělení je v rozporu se zprávou téhož orgánu z 2. července 1957 zastávající stanovisko opačné. Ani zpráva téhož orgánu z 12. prosince 1957 nedává jednoznačnou odpověď na otázku, zda je druhá místnost v podkroví obytná či nikoli, ačkoli tato skutečnost je patrně rozhodná pro posouzení, zda domek ,…