Input:

č. 4/1958 Sb. rozh. obč., Garance

č. 4/1958 Sb. rozh. obč.
Prémie vyplácené podnikem zaměstnancům za kvalitní splnění práce plánu úkolů v určených lhůtách jsou odměnou za vyšší výkon podle § 3 písm. a) nař. č. 180/1950 Sb., o exekuci na peněžité pohledávky a plat.
Rovněž prémie (doplňkové odměny) poskytované členům jednotných zemědělských družstev jsou odměnami za vyšší výkon podle § 3 písm. a) nař. č. 180/1950 Sb.
(Stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu z 16. října 1957, 1 Ec 236/56.)
Je otázkou, zda pravidelné odměny za vyšší nebo mimořádně výkony, které se stávají pravidelnou odměnou za práci, lze považovat za součást platu či za odměny, z nichž vzhledem k ustanovení § 530 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a § 3 písm. a) nař. min. sprav, č. 180/1950 Sb. je polovina z exekuce vyloučena. V konkrétním j případě lidového soudu civ. v Brně dlužník podle zprávy zaměstnavatele měl v prosinci 1955 příjem 1274,55 Kčs, v lednu 1956 1259,92 Kčs a v únoru 1163,80 Kčs čistých. V tomto příjmu byla zahrnuta odměna za vyšší výkon, a to v prosinci 574.60 Kčs, v lednu 741 Kčs a v únoru 682,40 Kčs. O povaze této prémie zjistil soud, že celková dlužníkova odměna za práci se skládá ze základní mzdy a prémie a že taková odměna je dlužníkovou pravidelnou odměnou za práci. Zaměstnavatel označil tyto prémie za vyloučené z exekuce do výše jedné poloviny.
Lidový soud civilní v Brně uznal, že tyto odměny v daném případě nejsou z exekuce vyloučeny, této podléhají a nejsou součástí odměny za vyšší a mimořádný výkon, jak je má na mysli § 530 písm. c) o. s. ř., a to již proto, že jsou pravidelnou součástí dlužníkovy mzdy. Ke stížnosti dlužníka bylo řízení doplněno zprávou zaměstnavatele, který předložil pokyny pro národní podniky ministerstva těžkého strojírenství č. 28/1955, podle nichž „pracovníci v prototypových a vývojových dílnách jsou prémiováni za kvalitní práci vedoucí k plnění úkolů vyplývajících převážně z plánu těch- L nického rozvoje a z vývojových prací v plánovaných lhůtách. Prémie lze poskytnout až do výše 130 %.
Krajský soud v Brně potvrdil usneseni lidového soudu a uvedl, jL že stěžovatel pracuje v dílně, která má stanovený určitý plán měsíční práce, po jehož splnění jsou nezávisle na celozávodních prémiích vypláceny dílně jako celku prémie, jejichž rozdělení na jednotlivce provádí vedoucí dílny. Tuto prémii v různé výši pobírá i stěžovatel každý měsíc, takže jsou jeho pravidelnou mzdou.
Toto stanovisko krajského soudu nepovažujeme za správné.
Podle § 530 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jsou z exekuce na peněžité pohledávky a plat vyloučeny náhrada nákladů spojených s pracovním výkonem, odměna za práci přes čas, za vyšší nebo mimořádné výkony anebo jednorázové odměny souvisící s nárokem na plat. Podle § 530 odst. 2 o. s. ř. byl ministt spravedlnosti zmocněn, aby určil, které nároky uvedené v § 530 odst. 1 písm. b), c) o. s. ř. a v jakém rozsahu podléhají exekuci. V § 3 písm. a) nař. č. 180/ 1950 Sb. bylo stanoveno, že exekuci podléhají a do čistého platu se započítávají poloviny odměny za práci přes čas, za vyšší a mimořádné výkony a peněžitých náhrad za nevyčerpanou dovolenou na zotavenou.
V souzeném případě jde o to, zda prémie vyplácené zaměstnancům v prototypových a vývojových dílnách