Input:

R 4/1955 (tr.); Garance

č. 4/1955 Sb. rozh. tr.
Pachatel, který vykoná soulož s osobou svěřenou mladší než patnáct let anebo takové osoby jinak pohlavne zneužije, dopouští se v jednočinném souběhu trestného činu pohlavního zneužití podie §§ 239 a 240 tr. zák. Dopustil-li se pachatel takového činu vícekrát, aniž skutky ty časově po případě místně spolu souvisely a aniž vyplynuly z jednotného záměru pachatele, jde o vícečinný souběh stejných trestných činů, i když se jich pachatel dopustil na téže osobě.
Soud nemůže v rozsudku vyslovit zničení věcí, jichž bylo užitu k spáchání trestného činu.
Výraz „zpravidla“ v § 55 tr. zák. znamená, že soud má prohlásit věci v tomto ustanovení uvedené vždy za propadlé, ledaže by tomu bránily zvláštní okolnosti prípadu (na př. skutečnost, že by propadnutím věcí byly zmařeny nároky poškozeného na náhradu škody vzešlé z trestného činu).
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 9. října 1954, 1 Tz 194/54.)
Obviněný počátkem prosince 1953 a po druhé v noci z 8. na 9. února 1954 si po návratu z hostince lehl do postele ke své devítileté dceři, vsunul jí ruku na pohlavní ústrojí a pak se i jinak snažil pohlavně se ukojit. V letních měsících 1949, když dlela na prázdninách u obviněného jeho devítiletá švagrová, vykonal na ní soulož. S toutéž dívkou pak souložil znovu v létě 1951, když přijela za svou sestrou, a konečně v srpnu 1951 s ní souložil v domě jejích rodičů, kam obviněný přijel vypomáhat při výmlatu obilí. Obviněný kromě toho přechovával ve svém bytě větší množství pornografických obrázků, které při různých příležitostech ukazoval svým známým, naposledy o vánocích 1953.
Lidový soud v Gottwaldově uznal obviněného vinným trestným činem pohlavního zneužití podle § 240 tr. zák., jehož se dopustil na své dceři, trestným činem pohlavního zneužití podle § 239 odst. 1 tr. zák., spáchaným na švagrové, a trestným činem ohrožení mravnosti podle § 244 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že uváděl do oběhu vyobrazení, která ohrožují mravnost. Lidový soud v rozsudku nařídil, aby věci doličné (jež označil tím, že uvedl bez dalšího jenom položku doličných věcí) byly zničeny. [Propadnutí těchto věcí podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. nevyslovil.] Tento rozsudek se stal pravomocným.
Nejvyšší soud ke stížnosti generálního prokurátora zrušil rozsudek lidového soudu a uznal obviněného vinným pěti trestnými činy pohlavního zneužití podle § 239 odst. 1 tr. zák. spáchanými tím, že dvakrát pohlavně zneužil své devítileté dcery a třikrát souložil se svou švagrovou, když byla ve věku devíti až jedenácti let a dvěma trestnými činy pohlavního zneužití podle § 240 tr. zák. spáchanými na jeho dceři (vždy v jednočinném souběhu s trestnými činy podle § 239 odst. 1 tr. zák.) a dále trestným činem ohrožení mravnosti podle § 244 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že uváděl do oběhu vyobrazení ohrožující mravnost.
Z odůvodnění:
Každý trestný čin má být zásadně posuzován podle všech zákonných ustanovení, jejichž zákonné znaky vykazuje. Je proto nutno uznat na jednočinný souběh více trestných činů, naplňuje-li skutek znaky skutkových podstat více trestných činů. V souzeném případě obviněný pohlavně zneužil své devítileté dcery (tedy osoby mladší než osmnáct leť), žijící s ním ve