Input:

č. 39/1962 Sb. rozh., Garance

č. 39/1962 Sb. rozh.
Vyšle-li JZD svého člena do cizího podniku, aby tam pod jeho vedením vykonával dočasně určité práce, a to výměnou za zaměstnance tohoto podniku, jehož JZD potřebuje jako specialistu, členství tohoto člena trvá dále; v cizím podniku má člen postavení brigádníka.
(Rozhodnutí městského soudu v Praze z 21. února 1962, 5 Co 4/62)
Žalobce se domáhal na svém nynějším zaměstnavateli (prvním žalovaném) a na jednotném zemědělském družstvu (druhém žalovaném), jehož je současně členem, náhrady toho, co mu uchází na přídavcích na děti, které jsou vypláceny jen ve výši omezené ust. § 36 odst. 1 zák. č. 54/1956 Sb. ve znění zákona č. 19/1959 Sb. Důvod náhrady škody spatřuje v tom, že žalovaní nedodrželi dohodu, kterou spolu a se žalobcem uzavřeli a podle níž měl žalobce nastoupit zaměstnání u prvního žalovaného, když do JZD přešel náhradou za něj jiný jeho pracovník, a to zaměstnanec prvního žalovaného. Podle této dohody mělo také zaniknout členství žalobce v JZD dnem jeho vstupu do pracovního poměru u prvního žalovaného a půda, jejímž je žalobcem vlastníkem a kterou do JZD vnesl, měla být pracovně zajištěna jeho manželkou, která by byla přijata za členku JZD.
Obvodní soud pro Prahu 1 žalobu proti prvnímu žalovanému odmítl a proti druhému žalovanému zamítl.
Proti rozsudku podal odvolání žalobce a navrhl jeho změnu vyhověním žalobě. Oba žalovaní navrhli potvrzení napadeného rozsudku. Žalobce vytýkal soudu prvního stupně, že jeho žalobu proti prvnímu žalovanému odmítl, když přece žalobce se nedomáhal výplaty přídavků na děti, ale náhrady škody a že jeho žalobu proti druhému žalovanému zamítl, když neprovedl všechny důkazy o tvrzené dohodě mezi účastníky, která, kdyby byla takto zjištěna, musela by nárok žalobcův zcela odůvodnit. Kdyby totiž soud prvního stupně podle skutečnosti zjistil, že bylo dohodnuto také přijetí žalobcovy manželky za členku JZD a že především v tomto ohledu nebyla dohoda dodržena, musel by dojít k závěru, že právě tímto porušením dohody byl způsoben stav, kdy žalobce je považován za uživatele půdy, kterému přísluší požadavky na děti jen v omezené výši.
Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Odůvodnění:
Odmítnutí žaloby proti prvnímu žalovanému je nepochybně správným rozhodnutím.
Přídavky na děti v pracovním poměru zaměstnaneckém patří mezi dávky nemocenského pojištění (§ 11 č. 3 zák. č. 54/1956 Sb.). Nárok na dávky se sice uplatňuje u pracovníka, určeného závodem (§ 36 odst. 1 vyhl. č. 91/1958 Sb.), ale rozhodují o něm odborové orgány (§ 37 cit. vyhl.), a to v případě odnětí nebo přeplatků výměrem (§ 38 odst. 1 cit. vyhl.). O opravných prostředcích proti těmto rozhodnutím rozhodují vyšší odborové orgány (§ 40 cit. vyhl.).
Pořad práva od účinnosti zákona o přebudování národního pojištění i na úseku přezkumné činnosti je tedy vyloučen (srov. § 57 odst. 1 písm. b) o. s. ř.).
Pokud žalobce tedy domáhá výplaty vyšších přídavků na děti, musí se obrátit na komisi národního pojištění, a nebude-li s rozhodnutím spokojen, může podat odvolání k vyšším odborovým orgánům. Pokud již komise rozhodla, mohl by již jen podat opravné prostředky, je-li správné jeho tvrzení, že rozhodnutí mu nebylo doručeno.
Žalobce však