Input:

R 39/1962 (tr.); Důkaz. Manko. Obchod. Poškozování spotřebitele. Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Škoda Garance

č. 39/1962 Sb. rozh. tr.
Značným prospěchem ve smyslu § 121 odst. 2 písm. b), § 117 odst. 2 písm. c), § 118 odst. 2 písm. b) nutno rozumět prospěch v částce 20 000,- Kčs.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 24. května 1962 - 2 Tz 6/62).
Rozsudkem okresního soudu v Benešově byli obžalovaní K. a H. zproštěny podle § 226 písm. a) tr. ř. obžaloby, podle níž K. jako dělník cukrářské výrobny Pramen v Benešově porcoval v roce 1959 až 1960 pro svoji manželku dorty na 24 porcí místo na 20 porcí, jak stanovila norma. Tím umožnil spoluobžalované neoprávněný zisk ve výši 10 800,- Kčs, čímž se měl dopustit pomoci rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Obžalovaná H. jako vedoucí cukrářské prodejny nesprávným porcováním dortů a prodejem většího množství porcí se obohatila o zmíněnou částku a přiléváním mléka do zmrzliny asi i dalších 7715,40 Kčs, čímž měla spáchat trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 245 odst. 1 písm. c) tr. zák. z r. 1950.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu rozhodl podle § 268 odst. 2, § 272, § 270 odst. 1 tr. ř., že byl porušen zákona v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., napadený rozsudek zrušil a okresnímu soudu v Benešově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala rozhodl.
Z odůvodnění:
Na podkladě stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud v rozsahu ustanovení § 267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo a shledal, že zákon porušen byl.
V odůvodnění zprošťujícího rozsudku okresní soud v podstatě uvedl, že výpovědi slyšených svědků nejsou jednoznačné, aby se mohl při rozhodování o vině o ně bezpečně opřít. Poukázal při tom zejména na rozpory mezi výpověďmi svědků slyšených v přípravném řízení a u hlavního líčení, na nejistotu svědkyně D. při výpovědi před soudem a u svědkyně B. na okolnost, že se sama zmínila o své nervové chorobě, pro kterou prý měla odejít ze zaměstnání. Z toho důvodu pokládal za prokázané pouze to, co zjistila státní obchodní inspekce při kontrole dne 29. 12. 1960, což nepovažoval za dostatečný podklad pro závěr o vině obžalovaných.
Tímto rozsudkem okresního soudu byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř.
Podle tohoto ustanovení jsou orgány činné v trestním řízení povinny postupovat tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci a při svém rozhodování z něho vycházet. Jsou při tom povinny objasňovat se stejnou pečlivostí okolnosti svědčící proti obviněnému i okolnosti, které svědčí v jeho prospěch a provádět v obou směrech důkazy, nevyčkávajíce návrhu stran.
Vzhledem k obsahu zprošťujícího rozsudku nelze však říci, že by okresní soud takto při rozhodování této trestní věci postupoval.
K trestnímu stíhání obžalované H. trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 245 odst. 1 písm. c) tr. zák. z r. 1950 a obžalovaného K. pro pomoc k tomuto trestnému činu podle § 7 odst. 2, § 245 odst. 1 písm. c) tr. zák. z roku 1950 došlo na základě zjištění státní obchodní inspekce za dne 29. 12. 1960, podle kterého H. měla na prodejně Pramen, kde byla vedoucí, k prodeji