Input:

R 39/1958 (tr.); Garance

č. 39/1958 Sb. rozh. tr.
Jestliže odvolací soud, zrušiv rozsudek soudu první stolice, rozhodne sám ve věci na základě jiného skutkového stavu, než o který opřel své rozhodnutí první soud, aniž sám provede důkazy v odvolacím líčení, jde o porušení zásady ústnosti a přímosti vyslovené v § 2 odst. 10 tr. ř., podle níž smí i odvolací soud při rozhodování v odvolacím líčení přihlédnout jen k těm důkazům, které byly při tomto jednání provedeny.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 4. února 1958,1 Tz 268/57.)
Lidový soud trestní v Praze uznal obžalovaného vinným trestným činem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 222 odst. 1 tr. zák., kterého se obžalovaný dopustil podle skutkového zjištění lidového soudu tím, že při řízení motocyklu narazil na zaměstnance komunálního podniku, který nedaleko chodníku čistil vozovku. Tento zaměstnanec utrpěl následkem toho těžkou újmu na zdraví. Obhajobu obžalovaného, kterv uvedl, že v době nehody byla tma a že byl oslněn protijedoucím motorovým vozidlem, měl soud za vyvrácenou zprávou Hydrometeorologického ústavu, podle kterého se již rozednívalo, a výpověďmi poškozeného a dalšího svědka, kteří uvedli, že v době těsně před nehodou, ani po ní, nejelo kolem nich žádné auto a tedy nemohlo dojít k oslnění obžalovaného. Svědecké výpovědi manželky obžalovaného, kterou obžalovaný vezl na tandemu a která uvedla, že proti nim jela auta a že byla také oslněna, soud neuvěřil vzhledem k jejímu poměru k obžalovanému. Lidový soud dospěl proto k závěru, že obžalovaný nezachoval potřebnou opatrnost a zavinil tak zranění poškozeného, které mělo za následek delší dobu trvající poruchu zdraví, tedy těžkou újmu na zdraví.
Krajský soud v Praze k odvolání obžalovaného zrušil rozsudek lidového soudu a obžalovaného podle § 242 písm. c) tr. ř. obžaloby zprostil. Aniž sám provedl v odvolacím líčení nové důkazy a aniž opakoval důkazy vykonané lidovým soudem, uvedl krajský soud v odůvodnění svého rozsudku, že přezkoumal napadený rozsudek lidového soudu a shledal, že odvolání obžalovaného je opodstatněné. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že nebylo bezpečně prokázáno, že by se obžalovaný dopustil takové neopatrnosti, která by byla v příčinné souvislosti s nastalou nehodou. Podle závěru krajského soudu nebylo prokázáno, že by auta, která měla obžalovaného oslnit, nejela, naopak svědectvím manželky obžalovaného je potvrzováno, že těsně před nehodou jela proti obžalovanému auta, která plně otevřenými světly obžalovaného oslnila. Pokud jde o další svědky, měl krajský soud za to, že poškozený se věnoval své práci a provoz na silnici nesledoval a že druhý svědek mohl hukot aut, které oslnily obžalovaného, přeslechnout vzhledem k značnému provozu na silnici.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudek krajského soudu i rozsudek lidového soudu a podle