č. 3801/2018 Sb. NSS; Mezinárodní ochrana: doplňková ochrana; vážná újma

Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:
  • A
  • A
č. 3801/2018 Sb. NSS
Mezinárodní ochrana: doplňková ochrana; vážná újma
k § 10 a § 14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 3. 7. 2017
Prokáže-li se v řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany (§ 10 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu), že v žadatelově zemi původu existují natolik závažné nedostatky v systému vězeňství a justice, které se týkají obecně všech trestně stíhaných či vězněných osob a které ve svém důsledku představují hrozbu skutečného nebezpečí vážné újmy, nemusí žadatel (který je v zemi původu trestně stíhán) za účelem udělení doplňkové ochrany (§ 14a téhož zákona) prokazovat, že vážná újma bude způsobena právě jemu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2018, čj. 1 Azs 137/2018-50)
Věc: Ganbold L. (Mongolsko) proti Ministerstvu vnitra o udělení mezinárodní ochrany, o kasační stížnosti žalobce.

Žalobce požádal dne 1. 10. 2012 o udělení mezinárodní ochrany dle § 10 zákona o azylu. Nejdříve žalovaný rozhodl ve věci dne 26. 10. 2012 tak, že žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu, neboť žalobce neprokázal, že stát, ze kterého přichází, nelze považovat za bezpečnou zemi původu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 10. 2013, čj. 4 Az 17/2012-71, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Kasační stížnost žalovaného Nejvyšší správní soud odmítl pro nepřijatelnost usnesením ze dne 14. 3. 2015, čj. 5 Azs 23/2013-19.
Následně žalovaný rozhodl dne 9. 2. 2015 o neudělení mezinárodní ochrany žalobci dle § 12 až 14 zákona o azylu. Městský soud žalobu proti druhému rozhodnutí zamítl rozsudkem ze dne 10. 11. 2015, čj. 4 Az 7/2015-84. Na základě kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud druhý rozsudek městského soudu i druhé rozhodnutí žalovaného zrušil (rozsudek ze dne 21. 4. 2016, čj. 1 Azs 36/2016-34). Rozsudku městského soudu vytkl nepřezkoumatelnost, žalovanému pak nedůsledné respektování závazného právního názoru vysloveného v prvním zrušujícím rozsudku městského soudu a v usnesení Nejvyššího správního soudu.
Žalovaný následně vydal třetí rozhodnutí, kterým žalobcovu žádost opět zamítl a žádnou z forem mezinárodní ochrany neudělil. Třetí žalobu městský soud zamítl rozsudkem ze dne 9. 3. 2018, čj. 2 Az 36/2016-34.
Městský soud se ztotožnil se žalovaným, že žalobce není ve své vlasti pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod a že mu nehrozí pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Dle soudu nebyly dány důvody ani pro udělení humanitárního azylu. Co se týče doplňkové ochrany, městský soud konstatoval, že se žalovaný řídil právním názorem vysloveným v rozsudku kasačního soudu, neboť zhodnotil poměry v mongolské justici i vězeňství a dostatečným a přezkoumatelným způsobem se zabýval možným vznikem vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu a porušením článku 3 Úmluvy. Z rozhodnutí je zřejmé, z jakých podkladů žalovaný vycházel a jaká z nich učinil skutková zjištění. Rozhodnutí vydal na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu. Městský soud ve shodě s žalovaným konstatoval, že oblast vězeňství se v Mongolsku jeví z hlediska respektování lidských práv jako problematická. Ačkoli případ porušování lidských práv, k nimž v některých
 
 Nahoru