Input:

R 38/1960 (tr.); Čin menšího významu. Mimosoudní projednání věci. Obžaloba. Pokračování v trestném činu. Postoupení věci. Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Trestní odpovědnost Garance

č. 38/1960 Sb. rozh. tr.
Požadavku důsledné ochrany majetku v socialistickém vlastnictví odpovídá při činu menší závažnosti vyřízení věci před kárným orgánem na závodě za široké účasti pracovního kolektivu, které může účinně přispět k vytvoření správného poměru k socialistickému vlastnictví.
V případech, kdy se rozkrádání nebo úmyslného poškozování majetku spravovaného podnikem dopustí společně více osob, lze způsobené škody sčítat jen pokud jednali pachatelé společně, jinak pokud škoda u jednotlivců nepřesáhla 500,- Kčs, není překážek k projednání věci kárným orgánem, neboť jde o přestupek podle § 35 a) tr. zák. spr., resp. o kárné provinění.
(Rozhodnutí krajského soudu v Brně z 24. listopadu 1959 - 5 To 401/59.)
Okresní prokurátor podal na obžalované a, B, C a D obžalobu pro trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 245 odst. 1 písm. a), c) tr. zák. Všichni obžalovaní buď prováděli přímo v podniku různé soukromé práce, nebo odcizili z majetku podniku upotřebený stavební materiál, jako cihly, vápno, plech, odpadové dřevo, a obž. B. jako řidič n. p. Sfinx prováděl se svěřeným podnikovým vozidlem tzv. černé jízdy, které nebyly podnikem uživatelům fakturovány. Obž. A, C a D měli takto způsobit podniku škodu nejméně 1000 Kčs a obž. B. škodu nejméně 500 Kčs.
Lidový soud trestní v Brně rozhodl podle § 199 odst. 2 a § 194 tr. ř., že věc postupuje kárné komisi n. p. Sfinx k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně podle § 162 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost okresního prokurátora.
Z odůvodnění:
Stěžovatel mylně chápe rozhodnutí soudu první stolice, jímž byla věc v naznačeném rozsahu postoupena kárnému orgánu zřízenému podle zákona č. 24/1957 Sb. v podniku, v němž jsou obvinění zaměstnáni, jako nežádoucí oslabování potřebné ochrany společenského vlastnictví. Z tohoto mylného nazírání vyplývá pak stěžovatelova snaha, nadsazovat výši škody shledáváním každého jednotlivého případu drobného provinění toho kterého z obviněných za údobí sahající zpět až do roku 1954, jakož i sečítávání drobných a namnoze přímo nepatrných částek. V důsledku tohoto postupu pak dospěl k závěru, že kárný orgán zřízený v podniku podle