Input:

R 38/1954 (tr.); Garance

č. 38/1954 Sb. rozh. tr.
Skutečnost, že důchodce je zaměstnán ve státní spořitelně jen jako výpomocná síla placená podle odpracovaných půldnů, nevylučuje, že jde o veřejného činitele podle § 75 odst. 10 tr. zák.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 6. února 1954, 1 Tz 18/54.)
Okresní prokurátor v Náměšti nad Oslavou žaloval obviněného pro trestný čin porušení povinnosti veřejného činitele podle § 175 odst. 1 písm. a) tr. zák., protože obviněný – důchodce SNB – zaměstnaný ve státní spořitelně jako výpomocná síla placená podle počtu odpracovaných půldnů a vykonávající práce v pokladně, dne 1. června 1953 zneužil výhody, která byla poskytnuta zákonem o peněžní reformě pro vklady z pravidelného závodního spoření. Aby totiž dosáhl výhodné výměny svých úspor v poměru jedna ku pěti, založil na své jméno závodní spoření, na které si uložil najednou 6000 Kčs starých peněz a 15. června 1953 pak vybral v nových penězích 1200 Kčs.
Lidový soud v Náměšti nad Oslavou uznal obviněného vinným trestným činem rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm c) tr. zák. V odůvodnění svého rozhodnutí lidový soud uvedl, že obviněný svým jednáním rozkrádal národní majetek tím, že se ke škodě tohoto majetku neoprávněně obohatil. Neshledal však v jednání obviněného trestný čin porušení povinnosti veřejného činitele podle § 175 odst. 1 písm. a) tr. zák., jak je kvalifikovala žaloba, a sice proto, že obviněný podle názoru lidového soudu nebyl ani státním zaměstnancem, ani řídicím nebo rozhodujícím činitelem veřejného podniku, ale jen výpomocnou silou placenou podle odpracovaných půldnů. Tento rozsudek nabyl právní moci.
Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, zrušil napadený rozsudek a lidovému soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Je nepochybné, že jednání obviněného je rozkrádáním národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. c) tr. zák., takže lidový soud skutek obviněného prokurátorem stíhaný právem takto kvalifikoval, i když žaloba tuto právní kvalifikaci neuváděla.
Soud však dostatečně neuvážil a nezjišťoval, zda obviněný nejednal jako veřejný činitel a zda se tedy nedopustil i porušení povinnosti veřejného činitele podle § 175 odst. 1 písm. a) tr. zák. v jednočinném souběhu š trestným činem rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Podle § 75 odst. 10 tr. zák. je veřejným činitelem, kdo obstarává veře, né věci, byv k tomu povolán. Zákon tu nestanový přesnou definici tohoto pojmu, nýbrž ponechal soudu, aby podle konkrétních okolností souzeného případu v rámci tohoto zákonného vymezení tento pojem vyložil. Jen příkladmo je v tomto zákonném ustanovení