č. 3789/2018 Sb. NSS; Vodní zákon: působnost správních orgánů

Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:
  • A
  • A
č. 3789/2018 Sb. NSS
Vodní zákon: působnost správních orgánů
k § 38 odst. 13 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákonů č. 20/2004 Sb., č. 150/2010 Sb. a č. 350/2012 Sb.
Rozhodování o odvolání proti rozhodnutí vodoprávního úřadu podle § 38 odst. 13 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, v pochybnostech o tom, zda se jedná o odpadní vody, spadá do působnosti Ministerstva životního prostředí. Rozhodnutí o odvolání vydané Ministerstvem zemědělství je pro nedostatek jeho působnosti nicotné.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 1. 2017, čj. 15 A 86/2014-73)*)
Prejudikatura: č. 1629/2008 Sb. NSS.
Věc: Akciová společnost ČEZ proti Ministerstvu zemědělství za účasti 1) státního podniku Povodí Ohře a 2) Radka H. o posouzení vod.

Žalovaný vydal dne 30. 9. 2014 rozhodnutí, jímž bylo na základě odvolání osoby zúčastněné na řízení 2) změněno rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje (dále jen „vodoprávní úřad“) ze dne 13. 1. 2014 tak, že výrok po změně zní: „Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, jako místně a věcně vodoprávní úřad podle § 107 odst. 1 písm. p) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, rozhodl podle § 38 odst. 13 vodního zákona, v řízení z moci úřední, že vody vyvěrající na zemský povrch na pozemcích p. č. 201/3, 201/7 a 239/1 v k. ú. Hořetice u Žiželic, a následně odtékající do toku Hutná jsou odpadními vodami ve smyslu § 38 odst. 1 vodního zákona.“
Žalobkyně podala žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem, v níž namítala, že napadené rozhodnutí bylo vydáno správním orgánem, který k jeho vydání nebyl vůbec věcně příslušný, a proto je nicotné ve smyslu § 77 odst. 1 správního řádu. Správním orgánem příslušným k rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí vodoprávního úřadu dle ní bylo Ministerstvo životního prostředí. Předmětné správní řízení bylo zahájeno z moci úřední, vodoprávní úřad v oznámení o zahájení řízení označil za jeho předmět posouzení, zda vody vyvěrající na pozemcích parc. č. 201/3, 201/7 a 239/1 v katastrálním území Hořetice u Žiželic jsou odpadními vodami podle § 38 odst. 13 vodního zákona. Takto vymezený předmět řízení se podle žalobkyně nemohl v odvolacím řízení změnit. Řízení o určení, zda se jedná o odpadní vody, či nikoli, je systematicky zařazeno do dílu 5 vodního zákona výslovně nazvaného „Ochrana jakosti vod“, tudíž jde o řízení na úseku ochrany jakosti vod, které podle § 108 odst. 3 písm. a) vodního zákona spadá do gesce Ministerstva životního prostředí. Žalobkyně připomněla, že s tímto názorem se ztotožnil i žalovaný, který původně věc postoupil Ministerstvu životního prostředí. Podle žalobkyně na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že předmětné řízení není výslovně uvedeno v dílčím výčtu jednotlivých věcí na úseku ochrany množství a jakosti povrchových a pozemních vod obsaženém v § 108 odst. 3 písm. a) vodního zákona, neboť tento výčet je pouze demonstrativní. Žalobkyně dále poukázala na § 126 odst. 4 vodního zákona ve spojení s § 15 odst. 1 a § 19 odst. 2 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (dále jen „kompetenční zákon“),
 
 Nahoru