č. 3742/2018 Sb. NSS; Ochrana ovzduší: distribuce pohonných hmot; správní delikt dle zákona o pohonných hmotách

Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:
  • A
  • A
č. 3742/2018 Sb. NSS
Ochrana ovzduší: distribuce pohonných hmot; správní delikt dle zákona o pohonných hmotách
k § 9 odst. 6 a odst. 8 zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění zákonů č. 91/2011 Sb. a č. 18/2012 Sb.
Osoba (byť i podnikatel) se nestala distributorem podle zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách, pokud uskutečnila ojedinělý prodej pohonných hmot. Nemohla se proto dopustit správního deliktu dle § 9 odst. 6 a odst. 8 uvedeného zákona.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2018, čj. 10 As 298/2016-24)
Prejudikatura: č. 2830/2013 Sb. NSS a č. 3598/2017 Sb. NSS; stanovisko Ústavního soudu č. 1/1996 Sb. ÚS (sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96); nálezy Ústavního soudu č. 30/1998 Sb. a č. 63/1997 Sb.
Věc: Společnost s ručením omezeným C. S. maziva proti Generálnímu ředitelství cel o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalovaného.

Celní úřad pro Jihočeský kraj vydal dne 21. 1. 2016 rozhodnutí, v němž žalobkyni uznal vinnou ze spáchání dvou správních deliktů v jednočinném souběhu nestejnorodém. Žalobkyně měla v rozporu s § 4a odst. 1 zákona o pohonných hmotách ve znění účinném ke dni 10. 6. 2013, prodat dne 10. 6. 2013 na území České republiky 1 201 litrů motorové nafty společnosti Kámen a písek spol. s r. o., a to bez registrace, čímž byla naplněna skutková podstata správního deliktu zakotveného v § 9 odst. 8 písm. a) zákona o pohonných hmotách. Žalobkyně dále v rozporu s § 3 odst. 3 zákona o pohonných hmotách v dodacím listu ze dne 10. 6. 2013 neuvedla obsah biopaliva v pohonné hmotě vyjádřený v objemových procentech, čímž naplnila skutkovou podstatu správního deliktu způsobem uvedeným v § 9 odst. 6 zákona o pohonných hmotách. Za uvedené správní delikty byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 5 000 Kč.
Žalovaný v rozhodnutí ze dne 14. 3. 2016 změnil výrokovou část rozhodnutí celního úřadu tak, že slova „pokuta je v souladu s § 73 odst. 1 zákona o povinném značení lihu splatná ve lhůtě 30 dnů“ nahradil slovy „pokuta je s přihlédnutím k § 39 odst. 1 správního řádu splatná ve lhůtě 30 dnů“ a ve zbývající části výrok rozhodnutí potvrdil.
Žalobkyně podala žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích, jenž rozsudkem ze dne 2. 11. 2016, čj. 50 A 7/2016-42, zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku soud odkázal na § 2 písm. j) zákona o pohonných hmotách s tím, že gramatický výklad tohoto ustanovení předpokládá opakující se činnost, nikoliv jednorázový prodej malého rozsahu. Kromě toho by registrace byla obtížně realizovatelná s ohledem na nutnost předložit v řízení o registraci předepsané doklady, což by nebylo možné zajistit v krátkém časovém úseku v rámci výpomoci obchodnímu partnerovi. Žalobkyně prodala jednorázově motorovou naftu v množství převyšujícím 20 litrů ve smyslu § 4 odst. 5 písm. a) zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních, avšak toto ustanovení se týká přenechání minerálních olejů pro osobní spotřebu. Gramatickým i teleologickým výkladem krajský soud dovodil, že distributorem je pouze osoba opakovaně prodávající pohonné hmoty, což žalobkyně není. Nebyla proto povinna se registrovat jako
 
 Nahoru