Input:

č. 37/1973 Sb. rozh., Garance

č. 37/1973 Sb. rozh.
Nesložil-li soudem ustanovený znalec, který není zapsán v seznamu znalců (§ 7 zákona č. 36/1967 Sb.), před podáním posudku slib, nelze jeho posudek pokládat za znalecký posudek podle ustanovení § 125 a § 127 odst. 1 o. s. ř.
Proto v řízení o věci, v níž rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí ustanoveného znalce, jde o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pokládal-li soud za znalecký posudek a výpověď znalce i úkony ustanoveného znalce, který znalecký slib dosud nesložil.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 30. 11. 1972, 2 Cz 18/72)
Žalobce se domáhal proti žalovanému ústavu národního zdraví náhrady škody, kterou utrpěl tím, že onemocněl v důsledku nesprávně provedeného lékařského vyšetření a z něho vyplývající chybné diagnózy. Správná diagnóza (chronická hepatitida přecházející v cirhózu jater) byla u něho stanovena teprve o rok později, třebaže tímto onemocněním byl postižen již při předchozí prohlídce v žalovaném zdravotním ústavu. Žalobce uváděl, že v důsledku toho utrpěl vážnou újmu na zdraví.
Okresní soud v Trutnově žalobu zamítl a krajský soud v Hradci Králové zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že žalovaný ústav národního zdraví neporušil žádnou právní povinnost, která by jej zavazovala k náhradě škody (§ 421 odst. 1 o. z.), neboť postup při léčbě žalobce byl správný. Soud prvního stupně