Input:

č. 37/1964 Sb. rozh. tr., Garance

č. 37/1964 Sb. rozh. tr.
Do předchozích potrestání ve smyslu § 41 písm. b) tr. zák. nelze započítávat potrestání ve věcech, ve kterých byly uloženy tresty jako samostatné, ačkoliv měly být součástí trestu souhrnného (dříve jako trest dodatkový), třeba si je pachatel v době posuzování podmínek § 41 písm. b) tr. zák. již odpykal.
(Rozhodnutí krajského soudu v Plzni ze dne 27. března 1964 2 To 95/64)
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 27. 2. 1964 sp. zn. 1 T 25/64 uznal obžalovaného vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců nepodmíněně.
K odvolání obžalovaného krajský soud zrušil rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a obžalovaného uznal vinným trestným činem podvodu podle § 251 odst. 1 tr. zák. a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců nepodmíněně.
Z odůvodnění:
Souzený trestný čin obžalovaný spáchal tak, že 14. 8. 1963 v nočních hodinách v Karlových Varech převzal od K peněženku s částkou 650,- Kčs bezprostředně poté, co ji K odcizila poškozenému H a obžalovaný o tom věděl. Posouzení pachatele jako zvlášť nebezpečného recidivisty odůvodnil okresní soud tím, že obžalovaný byl sedmkrát odsouzen pro majetkové trestné činy, z toho za poslední tři trestné činy mu byly uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody.
Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný včas odvolání. Namítá v něm, že neměl být považován za zvlášť nebezpečného recidivistu, protože jednak měl z trestného činu prospěch pouze ve výši 450,- Kčs, což by u jiného pachatele odůvodňovalo postih pouze pro provinění, jednak že není splněn předpoklad zákona, že spáchal trestný čin podílnictví, ač byl pro takové trestné činy vícekráte potrestán. V tomto směru poukazuje na to, že poslední tři tresty, uložené za majetkové trestné činy, měly být uloženy jako tresty dodatkové, a že i když se tak nestalo, nelze je hodnotit jako trojnásobné, nýbrž jen jako jedno potrestání. Navrhuje proto, aby mu byl uložen trest při dolní hranici základní trestní sazby, a aby výkon trestu byl podmíněně odložen.
Podle § 41 písm. b) tr. zák. se považuje za zvlášť nebezpečného recidivistu pachatel, který soustavně páchá úmyslné trestné činy téže povahy, ač byl již pro takové trestné činy vícekráte potrestán, pokud je současně splněna materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy. Praxe převážné většiny soudů, vykládá pojem "vícekrát potrestán" tak, že pachatel musí být pro trestné činy téže povahy předtím nejméně třikrát potrestán, tzn. nejméně třikrát si musí aspoň z části odpykat trest (sr. usn. presidia nejvyššího soudu, uveř. pod č. III/1963 Sb. rozh. sešit 8 - 9). Smyslem tohoto ustanovení je umožnit působení podstatně přísnějšími tresty na takové pachatele trestných činů, kteří páchají v kratších časových obdobích stále znovu trestné činy téhož druhu bez ohledu na to, že si za ně postupně odpykali již několikrát uložené tresty. V ustanovení § 41 písm. b) tr. zák. je vyjádřena myšlenka, že takový pachatelé jsou těžko napravitelní, protože v kratší době po odpykání trestu se znovu dopouštějí trestného činu téže povahy. O takový případ však nejde tam, kde jsou splněny