Input:

R 37/1962; Řízení před soudem. Nemocenské dávky Garance

č. 37/1962 Sb. rozh.
Rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím Krajské odborové rady o pojistném zkráceném neoprávněnou výplatou nemocenského spadá do pravomoci soudů.
O vlastních otázkách dávkových (§§ 35 - 45 opatření ÚRO č. 19/1958 Sb.) přísluší rozhodovat výlučně odborovým orgánům. Soud si může při rozhodování o pojistném zkráceném neoprávněnou výplatou dávky učinit o těchto otázkách úsudek pouze jako o předběžné otázce podle § 70 o. s. ř.
K výkladu čl. 6 odst. 2 a čl. 14 a 15 vyhl. č. 258/1956 Ú. l.
(Rozhodnutí krajského soudu v Ostravě z 27. února 1962, 15 Co 40/61)
Krajská odborová rada uložila platebním výměrem navrhujícímu závodu zaplacení částky, reprezentující přeplacené nemocenské.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem platební výměr odpůrce zrušil.
Krajský soud v Ostravě rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a novému rozhodnutí.
Z odůvodnění:
Odpůrce (krajská odborová rada) platebním výměrem uložil navrhovateli zaplacení částky 393,- Kčs, o kterou měl navrhovatel přeplatit nemocenské dávky svých zaměstnanců. Navrhující závod vznikl v důsledku reorganizace dne 1. 7. 1960 a převzal do svých služeb zaměstnance závodů, které na něho přešly. Zaměstnancům, kteří onemocněli před uplynutím 3 kalendářních měsíců od vzniku podniku, podnik vyměřil a vyplatil nemocenské na podkladě čisté denní mzdy z posledních tří kalendářních měsíců předcházejících vzniku pracovní neschopnosti, tedy dílem na podkladě výdělku, dosaženého u předchozího zaměstnavatele.
Odpůrce vycházel z toho, že v takovém případě je čistou denní mzdu určit podle čl. 6 odst. 2 vyhlášky č. 258/1956 Ú. l. (ve znění vyhlášky č. 184/1957 Ú. l.), kde se stanoví, že vstoupil-li zaměstnanec do zaměstnání v závodě během rozhodného období, tj. během 3 kalendářních měsíců před vznikem pracovní neschopnosti, určí se čistá denní mzda jen za tu část rozhodného období, po kterou byl v závodě zaměstnán, a že netrvalo-li zaměstnání v rozhodném období ještě ani týden, určí se čistá denní mzda z výdělku, kterého by zaměstnanec pravděpodobně dosáhl, kdyby po dobu jednoho měsíce pracoval podle svého pracovního úvazku. Na podkladě tohoto způsobu výpočtu čisté denní mzdy dospěl odpůrce k závěru, že navrhovatel některým svým zaměstnancům nemocenské vyplatil ve větší něž příslušné míře a rozdíl předepsal navrhovateli napadeným platebním výměrem k náhradě.
Navrhující podnik naproti tomu zastával názor, že podle směrnic o reorganizaci podniků v důsledku územních změn pohlíží se na pracovní poměr převzatých zaměstnanců u přejímající organizace jako na pokračování v dosavadním pracovním poměru bez jakéhokoliv přerušení; z toho podle něho má plynout, že čistá denní mzda se má vypočítat z rozhodného období tří kalendářních měsíců, i když toho období dílem zahrnuje dobu u dřívějšího zaměstnavatele ( u dřívějšího právního subjektu). Názor tento si osvojil i soud prvého stupně a k jeho odůvodnění odvolal se též na ustanovení čl. 14 citované vyhlášky. Proto rozsudek vyslovil, že platební výměr odpůrce se zrušuje. Rozsudek však ve skutečnosti má povahu usnesení a odvolání odpůrce tedy povahu stížnosti, neboť o opravných prostředcích