Input:

č. 3655/2017 Sb. NSS, Mezinárodní ochrana: provedení pohovoru v případě opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany Garance

č. 3655/2017 Sb. NSS
Mezinárodní ochrana: provedení pohovoru v případě opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany
k § 23 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákonů č. 2/2002 Sb., č. 350/2005 Sb., č. 165/2006 Sb., č. 379/2007 Sb., č. 427/2010 Sb. a č. 314/2015 Sb.
Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, nevyžaduje v případech opakovaných žádostí provedení pohovoru podle § 23 tohoto zákona, ministerstvo však může pohovor provést, pokud je nezbytný ke zjištění stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Ve specifické situaci zranitelného žadatele, který na provedení pohovoru trvá a chce jím odstranit rozpory ve svých tvrzeních a pochybnosti o jeho věrohodnosti, je nezbytné k jeho osobní situaci přihlédnout a tento pohovor mu umožnit.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2017, čj. 6 Azs 66/2017-49)
Prejudikatura: č. 933/2006 Sb. NSS a č. 2642/2012 Sb. NSS.
Věc: Maureen B. N. (Kamerun) proti Ministerstvu vnitra, odboru azylové a migrační politiky, o udělení mezinárodní ochrany, o kasační stížnosti žalobkyně.

Žalobkyně podala v roce 2006 první žádost o mezinárodní ochranu z důvodu strachu o svůj život v případě návratu do vlasti, mj. z důvodu vystavení systematickému sexuálnímu násilí a otroctví. Dne 3. 7. 2014 podala druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, kterou žalovaný v rozhodnutí ze dne 15. 2. 2016 označil za nepřípustnou a řízení o této žádosti zastavil.
Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala žalobu u Krajského soudu v Hradci Králové, v níž namítala, že uvedla nové skutečnosti, které nebyly bez jejího zavinění předmětem zkoumání v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany (konkrétně, že její sestra a matka byly v roce 2013 v Kamerunu zavražděny, a dále že osoba, která ji zajistila cestu do Evropy, ji vyhrožuje a požaduje splacení dlužné částky). Žalobkyně žádala o provedení pohovoru za účelem objasnění nových skutečností, správní orgán však žádost nezohlednil a řízení zastavil. Žalobkyně namítla, že žalovaný se měl její žádostí zabývat meritorně ve vztahu k doplňkové ochraně, a to z hlediska aktuálních informací o zemi původu.
Krajský soud rozsudkem ze dne 24. 1. 2017, čj. 43 Az 13/2016-52, žalobu zamítl, neboť shledal, že žalobkyně ve své poslední žádosti o azyl ze dne 3. 7. 2014 neuvedla žádné nové skutečnosti, které by mohly vést k závěru, že jsou novými pro hodnocení toho, zda byla vystavena v zemi původu azylově relevantnímu pronásledování. Krajský soud uzavřel, že argumentace správního orgánu ohledně jím pořízených podkladů o situaci v Kamerunu je správná a neshledal žádnou vadu řízení ani nezákonnost. Krajský soud ve shodě s názorem žalovaného rovněž neshledal, že by žalobkyni v případě návratu do země původu hrozilo nebezpečí vážné újmy dle § 14a zákona o azylu.
Žalobkyně (stěžovatelka) následně podala kasační stížnost, v níž uvedla, že novou žádost opírala částečně o skutečnosti uvedené v první žádosti (strach o svůj život) a částečně o nové skutečnosti – informace o pokračujícím násilí v její domovské vesnici, následkem kterého v roce 2013 zemřely